návštěvu přijde muž jejího života. Pokoušela se uklidnit, všechno si předem promyslet, protože o tohoto muže nechtěla přijít, dala si tedy záležet na jídle i na svém zevnějšku. A i když o manželství nikdy nemluvili, chodil k nim pořád a pravidelně, protože jí nemohl odolat, a ona se snažila, co mohla, aby ho udržela natěšeného. Při myšlence na něj se rozehřála, ale přesto v ní zůstávala úzkost, protože věděla, že on se drží zpátky. A třebaže byla rozkošná a v posteli leccos uměla, bylo na něm něco rezervovaného, jakýsi odstup, kterému nerozuměla. Chce to čas, říkala si a dívala se na mleté maso. Musím být trpělivá a on se poddá. Nedokázala si představit svůj život bez něj, stačilo, aby si vybavila jeho obličej, a začala se chvět. Byl vysoký a štíhlý, měl světlé vlasy a dobře vytrénované pružné tělo. Byl rozhodný přitažlivým způsobem. Když po ní zatoužil, nežádal o dovolení, prostě se jí zmocnil, kde se mu hodilo. A jí se líbilo být mu vydaná napospas, líbilo se jí, když jí stáhl ruce dozadu a obsloužil se. Vytrhla se z přemýšlení a přešla k oknu. Edwina už nebylo vidět, pravděpodobně stál za autem a řidič zrovna hledal krabici smetanových nanuků s čokoládou. Chvíli přemítala o synově budoucnosti. Bude ještě tlustší, a to je nebezpečné. Ve společnosti ostatních dětí byl velmi ostýchavý, ale měl i několik dobrých kamarádů, Sverreho, Isaka a Sindreho. Pomyslela na Sindreho. Tichý kluk s neobyčejně bystrou hlavou. I on se cítil mimo, byl příliš chytrý. Děkovala osudu za chlapce, kteří dělali Edwinovi společnost. Popotáhla si červené šaty a zadívala se dolů na silnici, syna jí pořád zakrývalo auto, nechápala, proč to trvá tak dlouho. Odtrhla se od okna a vrátila se do kuchyně, našla cibuli a papričky jalapeño, omáčku, koření a malé žluté placky z kukuřičné mouky ve tvaru škeblí. Brzy už uslyší zvuk volva přijíždějícího po štěrkové cestě a na schodech se objeví Ingemar Brenner se svým zcela charakteristickým úsměvem. Znovu ji zalilo horko, cítila ho všude, i jeho vůni, a když nebyl nablízku, když ji opouštěl, nebylo to k vydržení. Ale teď byl jen několik minut odsud a ona pobíhala sem a tam jako mladá holka a čekala, a pokaždé když míjela zrcadlo, se na sebe usmála a uklidnila se. Je to dobré,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192341