99
přišel já, nejevil se mi odtamtud už tak dobrý. Jak provaz vydrží váhu nás obou? A co když tomu, kdo se za něj bude držet, vyklouzne? V troskách se mohl válet nějaký hřebík. A co když se to donese tetě? O starou lékárnickou skříňku se opírala truhla. V rohu bylo šero. Oprášil jsem si pavučiny z hlavy. Déšť bubnoval o plechovou střechu. „Víko je přibité,“ řekl Max. „Mohlo by v ní být krysí hnízdo.“ Max odtáhl ruce. „Myslíš?“ „Poseroutko.“ Odstrčil jsem Maxe a začal vytrhávat prkna, kterými byla truhla zatlučena. Jednou rukou to šlo obtížně. „Ukaž,“ nabídl se Max. Pomocí vytržené desky se nám podařilo otevřít zámek. Síla posledního záběru nás odmrštila na záda. „Pff!“ ohrnul Max nos. „Jenom knížky.“ „Knížky!“ zvolal jsem. Popadl jsem hned tu vrchní. Vlhkost, která do truhly prosákla, ji posela skvrnami. Hladil jsem měkký kožený potah. Když jsem ji otevřel, do vzduchu stoupl hutný závan. Plíseň a inkoust. Jak bych se naučil milovat obě ty vůně. Max zakašlal. „To smrdí.“ Podíval jsem se na titulní stranu. „Jana Eyrová,“ četl jsem. „Zajímalo by mě, jestli to za něco stojí.“ Max vytáhl další knihu. „N-A-D-Ě-J-É-V-Y-H,“ hláskoval. „Nadějné vyhlídky,“ řekl jsem. „Však jsem to četl.“ A tak jsme přišli ke svým prvním románům: Oliver Twist, Princ a chuďas, Tajná zahrada. Truhla byla plná pokladů. Poté, co jsme přišli o třešeň, začali jsme chodit na trosky starého domu číst si. Na podlahu jsme rozložily pruhy látek na tkaní koberců, abychom to měli měkčí. Leželi jsme na břiše, jedli zimní jablka, které jsme štípli ve sklepě, a četli si. Nejprve oba, později už jen já. Po počátečním nadšení začaly mít knihy na Maxe uspávací účinek. Kouřil svou ukradenou dýmku nebo stavěl ze starého harampádí všelijaké výtvory, zatímco já jsem si četl. Jindy jsem četl nahlas, a to se Max o mě opřel a poslouchal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192299