vyjekl a stáhl ruku zpátky. Havran znovu vylétl do vzduchu a žlutá a červená zrnka se rozsypala všude kolem. „Zavři dveře, Same.“ Na Jonově tváři byly stále patrné slabé jizvy, tam kde se orel kdysi pokoušel vyrvat mu oko. „Proklovl ti ten ničema kůži?“ Sam položil knihy a stáhl si rukavici. „Proklovl.“ Najednou mu bylo na omdlení. „Já krvácím.“ „Všichni proléváme pro Hlídku svou krev. Nos silnější rukavice.“ Jon k němu přistrčil chodidlem židli. „Posa? se a podívej se na tohle.“ Podal mu pergamen. „Co je to?“ zeptal se Sam. Havran začal vyzobávat kukuřičná zrnka mezi rákosem na zemi. „Papírový štít.“ Sam si sál krev z ranky na dlani, zatímco četl. Rukopis mistra Aemona znal od pohledu. Jeho písmo bylo malé a precizní, jenže stařec neviděl, kam mu odkapává inkoust a někdy po sobě zanechával nevzhledné skvrny. „Dopis králi Tommenovi?“ „Na Zimohradu bojoval Tommen proti mému bratrovi Branovi dřevěným mečem. Měl na sobě tolik vycpávek, že vypadal jako nadívaná husa. Bran ho srazil k zemi.“ Jon přešel k oknu. „A přesto je te? Bran mrtvý a zavalitý růžovoučký Tommen sedí na Železném trůnu, s korunou posazenou mezi těmi svými zlatými kudrnami.“ Bran není mrtvý, chtěl Sam vyhrknout. Odešel za Ze: se Studenorukým. Slova mu uvízla v hrdle. Přísahal jsem, že to nikomu nepovím. „Ten dopis jsi nepodepsal.“ „Starý medvěd prosil Železný trůn o pomoc snad stokrát. Poslali sem Janose Slynta. Žádný dopis nepřiměje Lannistery, aby nás měli raději. ZvlášE když uslyší, že pomáháme Stannisovi.“ „Pouze bránit Ze?, ne v jeho rebelii.“ Sam si dopis rychle přečetl ještě jednou. „Tak to stojí i tady.“ „Lordu Tywinovi ten rozdíl možná unikne.“ Jon si vzal dopis zpátky. „Proč by nám měl te? pomáhat? Neudělal to nikdy předtím.“ „Nu,“ řekl Sam, „nebude chtít, aby se říkalo, že Stannis vyjel na obranu říše, zatímco král Tommen se bavil se svými hračkami. To by vyvolalo vůči rodu Lannisterů opovržení.“ • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192187