„– a po jídle je musím nechat vytentovat a řeknu vám, že to není žádný –“ „Točte tou klikou! Točte tou klikou!“ ječel Kolík. „Podívejte se, proč se tak tváří?“ „U kamenný řitě!“ „Jestli te6 přestanete točit tou klikou, už nikdy v tomhle městě pracovat nebudete!“ „Poslyšte, pane, já náhodou patřím do cechu klikařů –“ „Nezastavujte! Nezastavujte!“ Viktor se najednou probral. Šepot umlkl a nahradilo ho vzdálené dunění příboje. Kolem byl zase skutečný svět, horký a jasný, a slunce viselo na modré obloze jako záslužný řád překrásného dne. Dívka s zhluboka nadechla. „Já… bože… já se vám velice omlouvám,“ blábolil Viktor a pomalu ustupoval. „Vážně nevím, co se to se mnou stalo.“ Kolík poskakoval jako čertík na gumičce. „To je ono! To je přesně ono!“ ječel. „Jak dlouho vám bude trvat, než to připravíte?“ „No, jak jsem řekl, musím nakrmit ty chcípáky, pak je nechat vybobkovat a – “ „Dobrá, dobrá – budu mít aspoň čas napsat pár plakátů,“ přikývl Kolík. „Já už jsem nějaké připravil,“ oznámil mu Silverfish odměřeně. „Vsadil bych se že jo, to věřím,“ vykřikoval Kolík vzrušeně. „Jasně že připravil. Vsadil bych se, že je na nich napsáno něco jako: ,PřijQte se podívat na docela zajímavé pohyblivé obrázky!‘“ „A co je na tom špatného?“ dotazoval se Silverfish. „Rozhodně je to lepší než nějaké pitomé horké párky!“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192183