Sabotáž (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061

Neděli bez Petry věnoval ponejvíc úklidu bytu, což doma slíbil už před týdnem a pod nejrůznějšími záminkami odkládal. Našel při té příležitosti u sebe v pokoji v jedné zásuvce spoustu diplomů zatížených několika medailemi a jiným harampádím ze své sportovní kariéry, a protože ten šuplík potřeboval uvolnit pro jiné věci, vyhodil téměř všecko do koše.

Když pořádek – tak pořádně!

Kašle už na všecky skoky na světě kromě jednoho, skoku do dospělosti. A ten vůbec nespočívá v nějaké maturitě, ale v těch láskyplných věcech, které na něj čekají v lůně nezkažené přírody už v úterý večer.

Ušetřil jenom Elišáka. Panenku mu kdysi přibalila matka do atletické tašky pro štěstí, aby se mu při sportování nic nestalo. Že si vybral právě tyčku, v ní vyvolávalo obavy, radši by ho viděla běhat. Hned napoprvé si v přítomnosti toho věkovitého hadrového nesmyslu udělal osobák a od té doby si ho na závody brával pravidelně.

V pondělí před ranním odjezdem na čundr, když se vracel domů dlouhou procházkou z kina, kam si vyrazil, aby mu to rychleji uběhlo (chodíval pěšky v noci často a rád, mohl si tak aspoň podle nálady nerušeně pofilozofovat nebo pohvizdovat), ho pod těžkými bouřkovými mračny na jednom stromě v rozlehlém parku překvapil Eliášův oheň. Pospíchal od něj pryč – z četby věděl, že je to jako podaná ruka blesku, který často následuje.

Byl plný emocí, protože nic takového předtím nezažil. Převaloval se pak nějakou dobu v posteli, ale nakonec nad tím přízračným nebeským znamením zvítězila láska v podobě posledního chlapeckého snění o ní.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061

Noční bouřka dala městu zabrat a zanechala po sobě spoustu popadaných větví, kaluží a bahna, ale nové, čundrové nebe se od samého úsvitu vyvíjí zdárně.

Dostavil se na smluvený tramvajový ostrůvek v khaki oblečení s teletem na zádech a s kytarou v měkkém zeleném pouzdře zavěšenou frajersky přes rameno, obutý do výrazných kanad. Naproti tomu Petra tam do daleka zářila směsicí barev; vepředu s převažující oranžovou, záda měla obtěžkaná automobilově červenou krosnou. I obutí – ve srovnání s jeho stylem – pojala naopak: v teniskách odlehčeně. Když na její křiklavost a nedostečnost nesouhlasně upozornil, uslyšel, že aspoň z dálky zaplaší všecky medvědy.

Ovšem žertovat na ostrůvku je něco úplně jiného než se narvat do hluboce depresivní proletářské tramvaje.

Je na ně oba nezvykle brzy a málem v ní usínají vestoje. Ale i tak si velice dobře všiml, že mnozí z těch mužů a žen, kteří takovou jízdu musí absolvovat ne jako oni jednou za uherský rok, ale pravidelně pětkrát týdně, jsou na tom s ospalostí ještě hůř.

Co je s Petrou čeká, až nejen skončí ty jejich nejdelší prázdniny v životě, ale až navíc dostudují vysokou – jestli je na ni komunisti vůbec pustí? Asi si víc přispí než dělníci a nebudou muset u vchodu do zaměstnání píchat žádnou píchačku, ale na počtu nucených odpracovaných hodin, dnů a roků to nezmění nic.

Vůbec poprvé ho napadlo, že jedna věc je láskou zaplněný byt (Ale budou nějaký vůbec mít? Nebudou muset bydlet u jeho či Petřiných rodičů? Pořadníky na byty jsou plné na třicet let dopředu!) a druhá, že do práce se prostě musí… Neumí si to představit. Má za sebou několik brigád, aby si trochu přivydělal, a dobře ví, jak se ty hodiny vlečou.

101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192061