Obvykle módu nedělám, ale dostal jsem nabídku od Vogue. Hodně ex travagantní a konceptuální přehlídka. Naďa bydlela za městem. Strávili jsme spolu nahý celej jeden víkend, a když se přestěhovala do Států, vy hledala mě. Studuje teď mezinárodní vztahy. Připadá mi neuvěřitelný, že v pětadvaceti už je na sklonku svý kariéry, teda v modelingu. Takže maká, aby mohla dělat něco jinýho. Je strašně chytrá. Procestovala celej svět a mluví pěti jazyky! Studovala i na Sorbonně, vědělas to?“ „Jak bych to mohla vědět?“ „Když někoho neznáš, je jednoduchý ho odsuzovat, že jo?“ nadhodil Simon a sjel mě očima. „Zásah,“ přikývla jsem. Pak jsem do něj strčila nohou, aby pokračoval. „A pak Lizzie. Ježiši, ta ženská je šílená! Potkal jsem ji v Londýně, úplně namol v jedný hospodě. Přišla ke mně, chytla mě za límec, vrazi la mi pusu a pak mě zatáhla k sobě domů. Ta holka ví přesně, co chce, a bez problému si o to řekne.“ Vybavily se mi některé z jejích hlasitějších chvilek, a to velmi po drobně. Když jste si odmysleli to její hihňání, svá přání uměla skutečně vyslovit dost svérázně. „Je právnička, advokátka, a jeden z jejích klientů žije tady v San Francisku. Kancelář má v Londýně, ale snažíme se vidět, kdykoli jsme oba ve stejným městě. A to je celý. To je vše, přátelé!“ „To je celý? Tři ženský a to je celý? Jak to, že na sebe nežárlí? Jak to, že s tím všechny souhlasí? A chceš nějakou další? Nechtějí ony někoho dalšího?“ „Zatím ne. Každej dostává přesně to, co chce, takže to klape. Vědí o sobě, ale nikdo z nás není doopravdy zamilovanej, nikdo neočekává víc než přátelství – s těmi nejlepšími možnými výhodami. Nechápej mě ale špatně, já zbožňuju každou z nich, každou svým způsobem miluju. Jsem šťastnej chlap. Všechny tři jsou úžasný. Navíc nemám čas s někým doopravdy chodit a většina žen si nechce začínat s klukem, kterej bývá na druhý straně zeměkoule častěji než doma.“ „Dobře, ale ne všechny ženy chtějí totéž. Všechny nestojíme o tra diční vztah.“ „To jsem slyšel od všech holek, se kterýma jsem kdy chodil, jenže pak si to vždycky rozmyslely. A mají recht, já je chápu, ale se svým šíle ným pracovním plánem bych se mohl jen stěží zaplést s někým, kdo by potřeboval, abych byl někdo, kdo nejsem.“ „Takže ses nikdy nezamiloval?“ „To jsem přece neřekl.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191997