DEVĚT
Z
novu jsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní. Opět se plížila na půdu kostela, což jen potvrdilo moje nej horší obavy. Stejně jako posledně nenarazila na žádný odpor. Dobrý Bože, pomyslela jsem si, copak ten kněz nedokáže lépe zabezpečit vlastní kostel? Za mozaikovým oknem vycházelo slunce a proti světlu se rýsovala silueta Christiana, sedícího na sedátku u okna. „Jdeš pozdě,“ oznámil jí. „Už tady na tebe jakou dobu če kám.“ Lissa vytáhla jednu rozviklanou židli, z níž smetla prach. „Myslela jsem, že tě ředitelka Kirová trochu zdrží.“ Zavrtěl hlavou. „Ani ne. Na týden mě vyloučili a to je vše. Sem jsem se proplížil vcelku snadno.“ Mávl rukou. „Jak vidíš.“ „Divím se, že tě vyloučili jenom na týden.“ Paprsek slunce ozářil jeho modré oči. „Zklamaná?“ Zatvářila se šokovaně. „Vždyť jsi někoho zapálil!“ „Ale ne. Vidělas na něm nějaký popáleniny?“ „Byl celý v plamenech.“ „Měl jsem je pod kontrolou. Držel jsem je od něj dál.“ Povzdechla. „Tos neměl dělat.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191910
Narovnal se a naklonil se k ní. „Udělal jsem to pro tebe.“ „Tys někoho napadl kvůli mně?“ „Jasně. Pěkně vás s Rose prudil. Zachovala se dobře, ale přišlo mi, že se chystá na ústup. A navíc teď budou všichni mluvit o tomhle a zapomenou na incident s liškou.“ „Stejně jsi to neměl dělat,“ řekla a sklopila zrak. Nevěděla, jak má brát tuhle jeho „velkodušnost“. „A nedělej, že to všechno bylo kvůli mně. Tobě se to líbí. Prostě to chceš dělat – jen tak.“ Christianův samolibý výraz náhle vystřídal výraz podiv ného údivu. Lissa sice nebyla žádné médium, ale měla neuvě řitelnou schopnost vidět do lidí. Když ho viděla, jak vypadl ze střehu, pokračovala: „Na padnout někoho magií je zakázáno – a přesně z toho důvodu jsi to chtěl udělat. Baví tě to.“ „Tahle pravidla jsou stupidní. Kdybychom používali ma gii jako zbraň, a ne jen k těm roztomilým a užitečným blbos tem, Strigojové by tolik z nás nezabíjeli.“ „Je to špatný,“ pravila přesvědčeně. „Magie je dar. Je mí rumilovná.“ „Jen proto, že to říkají. Opakuješ jen to, co nám vtlouka li do hlav celej život.“ Zvedl se a přešel malý prostor půdy. „Vždycky tomu tak nebylo. Před staletími jsme bojovali spolu se strážci. Pak se lidi začali bát a nechali toho. Zjistili, že je lepší se jenom schovávat. Zapomněli útočná kouzla.“ „Tak jak znáš tohle?“ Obdařil ji křivým úsměvem. „Ne všichni zapomněli.“ „Jako tvoje rodina? Jako tví rodiče?“ Jeho úsměv zmizel. „O mých rodičích nic nevíš.“ Výraz mu potemněl a pohled měl najednou tvrdší. Většině lidí připadal Christian děsivý a měli z něj strach, ale jak si ho tak Lissa prohlížela a obdivovala jeho rysy, v tu chvíli jí při padal velice, velice zranitelný. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191910
„Máš pravdu,“ přiznala po chvíli tiše. „Nic o nich nevím, promiň.“ Podruhé během toho setkání se Christian zatvářil ohro meně. Zřejmě se mu ještě nikdo tak často neomlouval. Sakra, nikdo s ním ani nemluvil takhle často. Určitě ho nikdo ani nevyslechl. Jako obvykle se rychle vrátil ke svým arogantním manýrům. „Zapomeň na to.“ Najednou se zastavil a klekl si před Lissu, takže se mohli dívat vzájemně do očí. Když ho cítila takhle blízko, mimoděk zadržela dech. Rty se mu zvlnily do nebezpečného úsměvu. „A vážně nechápu, proč ze všech lidí zrovna tebe tak pobuřuje, že jsem použil ,zakázanou‘ magii.“ „Ze všech lidí zrovna mě? Co to má znamenat?“ „Jestli chceš, můžeš si hrát na neviňátko – a že ti to jde dost dobře –, ale já znám pravdu.“ „A jaká je ta pravda?“ Svou nejistotu nedokázala skrýt ani přede mnou, ani před Christianem. Naklonil se k ní ještě blíž. „Že používáš psychický nátlak. Pořád.“ „Ne, nepoužívám,“ namítla ihned. „Ale jistěže jo. Celou noc jsem nespal a uvažoval, jak jste pro všechno na světě dokázaly pronajmout si byt a chodit do školy, aniž by někdo chtěl vidět vaše rodiče. A pak mi to došlo. Muselas používat nátlak. Tak jste se nejspíš dostaly i odtud.“ „Aha. Prostě ti to došlo. Bez jakýhokoli důkazu.“ „Mám všechny důkazy, co potřebuju. Jen proto, že tě sle duju.“ „Tys mě sledoval – špehoval jsi mě –, abys dokázal, že po užívám nátlak?“ Pokrčil rameny. „Ne. Vlastně jsem tě sledoval jen proto, že se mi líbíš. Ta věc s nátlakem byl jen bonus. Viděl jsem tě, jak jsi tuhle použila nátlak na hodině matiky, aby profesor pro 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191910