Otevírání všech čtyřech dveří bylo pneumatické, dálkově ovládané elektromagnety z řidičova místa. První a čtvrté dveře byly trojdílné o šířce 828 mm, druhé a třetí byly čtyřdílné a šířka u nich činila 1165 mm. Spodní část bočních oken byla zasklena pevně, horní byla posuvná a umístěna v kovových rámech. Horní oblá část střechy byla prosklená zakřivenými skly. Čelní a zadní okno autobusu bylo shodné. Prototyp měl tato skla nedělená, oproti dalším vozidlům, která měla tato skla již dělená. Vozidlo se dalo větrat mimo posuvných okének ještě čtyřmi střešními ventilacemi a dvěma náběhovými otvory, které byly umístěné v horní části čela autobusu. Vznětový šestiválcový motor typu Škoda ML 630, ukrytý pod podlahou vozu mezi první a druhou nápravou, dosahoval výkonu 132,4 kW při 2150 otáčkách za minutu a objemu 11 150 cm3. Motor s rozvodem OHV byl chlazený kapalinou a mazání měl tlakové. Tento motor byl u prototypu vyměněn v roce 1969 za silnější typ Škoda ML 634. Postupně byla řada autobusů z ověřovací série vybavena těmito silnějšími motory, dosahující výkonu 154,4 kW při 2150 otáčkách za minutu. Vozidlo mohlo dosáhnout max. rychlosti 65 km/h a základní spotřeba paliva činila 32,1 litru nafty na 100 km. Skutečná spotřeba ale závisela na seřízení motoru a také konkrétní autobusové lince a jejím zatížení. Všechny článkové „ešemky“ byly vybaveny automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem a dvoustupňovou mechanickou převodovkou typu Praga 2M 70 II. Převodovka umožňovala nepřímou volbu jízdních stupňů dálkově pomocí tlačítek. Počet jízdních stupňů byl 2+Z. Autobus měl k dispozici tři druhy brzd. Byla to nejen provozní dvoukruhová vnitřní vzdu98
Autobusy Karosa Š 11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191890
chová přetlaková brzda, ale současně motorová odlehčovací brzda, která byla montována u vozidel ověřovací série. Nakonec byl autobus vybaven ještě parkovací ruční brzdou, působící na střední nápravu. Pohotovostní hmotnost autobusu činila 11 800 kilogramů. Obsaditelnost byla udávána pro 50 sedících a 80 stojících cestujících, u prototypu, který byl uzpůsoben pro samoobslužný provoz, byl počet míst k sedění 51. Vozidlo bylo vybaveno osmi diskovými koly Super 7,5-20 a pneumatikami 10,00-20 eHD Super. Odpružení autobusu bylo vzduchovými vlnovcovými pery. Střední náprava byla odpružena čtyřmi vzduchovými pružinami, přední a zadní náprava pak dvěma vzduchovými pery. Teleskopické tlumiče pérování byly olejové. Řízení autobusu bylo monoblokové s kapalinovým posilovačem ve sloupku řízení.
Jeden z nemnoha záběrů prototypového autobusu ŠM 16,5 ve zkušebním provozu v Praze. Na snímku ze začátku února 1968 je zachycen autobus v provozní pauze na konečné Sídliště Antala Staška Pražský prototypový autobus ŠM 16,5 v únoru 1968 na Petřinách. Pohled na levý bok vozidla Dva pohledy do interiéru prototypu článkového autobusu ŠM 16,5, který byl zkoušen v Praze
Č l á nkov ý autobus K arosa Š M 1 6 , 5
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191890
Autobus Karosa ŠM 16,5 po dodání do Bratislavy. Vozidlo stojí na dvoře garáží bratislavského závodu ČSAD
100
Autobusy Karosa Š 11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191890