98
/
Anatomie a fyziologie èlovìka
vìtve zevní hrdelní žíly pravá zevní hrdelní žíla pravá vnitøní hrdelní žíla
levá podklíèková žíla
pravá podklíèková žíla horní dutá žíla
levá hlavopažní žíla hlavová žíla
pravá podpažní žíla
plicní žíly
dolní dutá žíla
srdeèní žíly
vrátnicová žíla horní okružní žíla
královská žíla pažní žíla slezinná žíla
spoleèná kyèelní žíla
ledvinová žíla dolní okružní žíla vnitøní kyèelní žíla zevní kyèelní žíla
stehenní žíla
velká (dlouhá) skrytá žíla
zákolenní žíla
PØECHOD TEPEN V ŽÍLY
malá (krátká) skrytá žíla
tepna
zadní holenní žíla
tepénka
pøední holenní žíla
kapiláry
žilka
žíla
B
A
Obr. 4.7 Uspoøádání žilní èásti krevního obìhu (A), schéma pøechodu tepen v žíly (B)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191884
Obìhová soustava
/
99
4.3.2 ŽILNÍ ÈÁST OBÌHU – USPOØÁDÁNÍ Odkyslièená krev z orgánù odtéká systémem žil, které se postupnì spojují ve vìtší žíly až žilní kmeny. Do pravé sínì nakonec vstupuje horní dutá žíla (vena cava superior), dolní dutá žíla (vena cava inferior) a vìnèitý splav (sinus coronarius) (obr. 4.7A).
Formování horní duté žíly
Odkyslièená krev z mozku (prostøednictvím mozkových splavù), oblièeje a krku teèe do hluboké pravé a levé vnitøní hrdelní žíly (v. jugularis interna dextra et sinistra) – probíhá podél vnitøní a spoleèné krkavice na pravé a levé stranì krku. Pravá a levá zevní hrdelní žíla (v. jugularis externa dextra et sinistra) je povrchová, zaèíná v oblasti pøíušní žlázy a sestupuje po stranách krku za støední èást klíèku, kde vtéká do podklíèkové žíly. Odvádí krev z povrchu lebky a tváøí, je zvláštì dobøe patrná (naplnìná) pøi selhávání pravého srdce. Pravá a levá žíla páteøní (v. vertebralis dextra et sinistra) odvádí krev z hlubokých struktur krku – krèních obratlù, krèního úseku míchy páteøní a nìkterých svalù krku. Ústí do podklíèkové žíly. Podklíèková žíla (v. subclavia) odvádí krev z horních konèetin, kterou dostává prostøednictvím žíly podpažní (v. axillaris), do níž se sbírá žilní krev bohatì rozvìtveným systémem žil ze struktur ruky, pøedloktí a paže. Žíly jsou jednak hluboké a provázejí stejnojmenné tepny, jednak povrchové, dobøe patrné, napø. královská žíla (v. basilica) na malíkové stranì pøedloktí a paže a hlavová žíla (v. cephalica) na palcové stranì. Žíla hlavopažní pravá a levá (v. brachiocephalica dextra et sinistra) vzniká spojením pravé a levé vnitøní hrdelní žíly (v. jugularis interna) s pravou a levou podklíèkovou žilou (v. subclavia), ke spojení dochází za skloubením klíèku s kostí hrudní. Horní dutá žíla vzniká soutokem pravé a levé žíly hlavopažní.
Formování dolní duté žíly
Odkyslièená krev z dolních konèetin, orgánù bøišních a pánevních a stìny bøišní se vrací do srdce cestou dolní duté žíly, krev z orgánù trávicí soustavy nedostává pøímo, ale až po prùtoku játry, kam ji pøivádí vrátnicová žíla (v. portae). Žilní krev z dolních konèetin teèe systémem hlubokých žil provázejících stejnojmenné tepny a žilami povrchovými, uloženými v podkoží. K povrchovým žilám patøí pravá a levá velká (dlouhá) skrytá žíla (v. saphena magna dextra et sinistra), která probíhá po palcové stranì bérce a stehna a pod tøíselním vazem ústí do žíly stehenní. Pravá a levá malá (krátká) skrytá žíla (v. saphena parva dextra et sinistra) zaèíná na malíkové stranì høbetu nohy, pokraèuje po zadní èásti lýtka a vyprazdòuje se v zákolenní jamce do žíly zákolenní (v. poplitea). Žíly dolních konèetin jsou opatøené chlopnìmi. Stehenní žíla (v. femoralis) oboustrannì pøechází od tøíselného vazu v zevní kyèelní žílu (v. iliaca externa), která se spojuje s vnitøní kyèelní žilou (v. iliaca interna), jejíž vìtve doprovázejí stejnojmenné tepny. Zevní a vnitøní kyèelní žíla se vpravo i vlevo spojují ve spoleènou kyèelní žílu (v. iliaca communis dextra et sinistra), oboustranné spoleèné kyèelní žíly se slévají do dolní duté žíly. V dalším úseku vtéká do dolní duté žíly samostatnì dalších šest
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191884
100
/
Anatomie a fyziologie èlovìka
párových žil – bederní, z pohlavních žláz, ledvinové, nadledvinové, jaterní a dolní bránièní.
Vìnèitý splav
Vìnèitý splav (sinus coronarius) je hlavní žíla srdce, která odvádí témìø veškerou odkyslièenou krev z myokardu do pravé pøedsínì. Dìje se tak prostøednictvím velké, støední a malé žíly srdeèní, které do splavu ústí. Nìkolik srdeèních žil z pøední èásti srdce ústí do pravé srdeèní pøedsínì pøímo.
4.3.3 TOK KRVE VELKÝM OBÌHEM
Tok krve tepnami
V prùbìhu vypuzovací fáze systoly levé komory se stìna srdeènice a jejích velkých vìtví pod tlakem vypuzované krve roztahuje (potenciální energie) (obr. 4.6B). Dovolují to hojná elastická vlákna ve støední vrstvì stìny tìchto tepen, které se proto oznaèují jako tepny elastického typu. Patøí k nim, kromì srdeènice, tepna hlavopažní, spoleèná krkavice, tepna podklíèková, páteøní, spoleèná tepna kyèelní. Odpor, který elastická vlákna kladou vypuzované krvi, se oznaèuje jako pasivní periferní (cévní) odpor, také jako pružník. V diastole, bìhem které jsou polomìsíèité chlopnì mezi komorou a srdeènicí uzavøené, se stìny cév vracejí do pùvodní polohy. Krev v cévách se stlaèuje a posouvá kupøedu, takže tok krve neustává ani v období diastoly, kdy levá komora nevypuzuje krev (kinetické energie). Elastické tepny pøivádìjí krev do tepen svalového typu. Patøí k tepnám støední a menší velikosti, název vystihuje skuteènost, že mají ve støední vrstvì stìny více hladké svaloviny a pouze malé množství elastických vláken. Rozvádìjí krev do jednotlivých oblastí tìla. Díky bohaté svalové vrstvì tyto tepny snadno mìní prùmìr, a tím množství pøitékající krve do tkání. V prùbìhu ontogenetického vývoje jedince elastická vlákna ve stìnì tepen podléhají rùznému stupni degenerace. Stìny se stávají ménì pružnì roztažlivými a kladou vypuzované krvi pøi systole komor vìtší odpor. Projevuje se to zvýšením systolického tlaku (oznaèuje se termínem pružníková hypertenze), které se pouze do urèité míry považuje za pøirozený projev stárnutí.
Tok krve tepénkami
Tok krve v tepénkách vykazuje specifické rysy: n Tepénky jsou úzké, proto mezi jejich vnitøní stìnou a proudící krví dochází k velkému tøení, takže kladou proudící krvi znaèný odpor a oznaèují se jako odporové cévy. n Bohatá hladká svalovina ve stìnì tepének mìní aktivnì napìtí, což umožòuje zmìnu prùmìru, a tím i zmìnu velikosti zmínìného odporu, který se proto oznaèuje jako aktivní periferní (cévní) odpor. Pøi zvýšeném napìtí svaloviny se tepénka zužuje (vazokonstrikce), odpor se zvýší a do vláseènic teèe ménì krve, pøi nízkém napìtí se tepénka rozšiøuje (vazodilatace), odpor klesá a prùtok krve tepénkou se zvyšuje. Z uvedeného je patrné, že tepénky rozhodují o množství krve pøitékající vláseènicemi k jednotlivým buòkám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191884