4. Velký popírač
od Wittgensteina a Heideggera, Dawkinse a Hawkinga, Prousta a dlouhé řady dalších současných filozofů, přírodovědců a teologů, ale také skoro kteréhokoli uvažujícího člověka považuje Grünbaum existenci světa za naprosto neudivující fakt – a je hluboce přesvědčen, že tento dokonalý nedostatek úžasu představuje racionální postoj. Vezměme si znovu základní hádanku, jak ji původně zformuloval Leibniz: proč je něco spíše než nic? Grünbaum ji s náležitou pompou a nejspíš i špetkou ironie nazývá Prvořadá existenční otázka. Odkud ale tato otázka bere svou legitimitu? Grünbaum konstatuje, že stejně jako jakákoli jiná otázka po důvodech se opírá o skryté předpoklady: předpokládá nejen to, že existence světa musí mít nějaké vysvětlení, ale přijímá též jako dané, že svět vyža duje vysvětlení – tj. že nebýt nějaké určující příčiny nebo důvodu, nicota by musela zvítězit. Proč by ale nicota měla vítězit? Vyznavači úžasu nad existencí světa, jako je ten náš – světa oplývajícího životem, hvězdami, vědomím, tmavou hmotou a nejrůznějšími věcmi a materiály, které jsme ještě ani neobjevili –, podle všeho podléhají jistému intelektuálnímu předsudku, který působí ve prospěch Nulového světa. Nicota – věří vskrytu – představuje přirozený stav věcí, základní ontologickou možnost. Záhadné jsou pouze odchylky od nicoty a pouze ony vyžadují objasnění. Odkud toto přesvědčení o „spontánnosti nicoty“, jak je Grünbaum posměšně nazývá – přesvědčení, které jim připadá natolik samozřejmé, že se je ani neobtěžují hájit –, vůbec vzali? Vědomky či nevědomky, tvrdí Grünbaum, je přejali z náboženství. Dokonce i ateisté jako Dawkins 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191808