4. Velký popírač
od Wittgensteina a Heideggera, Dawkinse a Hawkinga, Prousta a dlouhé řady dalších současných filozofů, přírodovědců a teologů, ale také skoro kteréhokoli uvažujícího člověka považuje Grünbaum existenci světa za naprosto neudivující fakt – a je hluboce přesvědčen, že tento dokonalý nedostatek úžasu představuje racionální postoj. Vezměme si znovu základní hádanku, jak ji původně zformuloval Leibniz: proč je něco spíše než nic? Grünbaum ji s náležitou pompou a nejspíš i špetkou ironie nazývá Prvořadá existenční otázka. Odkud ale tato otázka bere svou legitimitu? Grünbaum konstatuje, že stejně jako jakákoli jiná otázka po důvodech se opírá o skryté předpoklady: předpokládá nejen to, že existence světa musí mít nějaké vysvětlení, ale přijímá též jako dané, že svět vyža duje vysvětlení – tj. že nebýt nějaké určující příčiny nebo důvodu, nicota by musela zvítězit. Proč by ale nicota měla vítězit? Vyznavači úžasu nad existencí světa, jako je ten náš – světa oplývajícího životem, hvězdami, vědomím, tmavou hmotou a nejrůznějšími věcmi a materiály, které jsme ještě ani neobjevili –, podle všeho podléhají jistému intelektuálnímu předsudku, který působí ve prospěch Nulového světa. Nicota – věří vskrytu – představuje přirozený stav věcí, základní ontologickou možnost. Záhadné jsou pouze odchylky od nicoty a pouze ony vyžadují objasnění. Odkud toto přesvědčení o „spontánnosti nicoty“, jak je Grünbaum posměšně nazývá – přesvědčení, které jim připadá natolik samozřejmé, že se je ani neobtěžují hájit –, vůbec vzali? Vědomky či nevědomky, tvrdí Grünbaum, je přejali z náboženství. Dokonce i ateisté jako Dawkins 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191808
Jim Holt: Proč
existuje svět?
je mimoděk nasáli „s mateřským mlékem“. Spontánnost nicoty, tvrdí Grünbaum, je specificky křesťanská zásada, inspirovaná naukou o stvoření ex nihilo, jak vyvstala ve 2. století našeho letopočtu. Podle křesťanského dogmatu Bůh při své všemohoucnosti nepotřeboval k vytvoření světa žádný předem daný materiál, nýbrž vynesl svět k bytí z čiré nicoty. (Popis stvoření z knihy Genesis, podle něhož Bůh stvořil svět tak, že jakýsi vodnatý chaos sevřel řádem, lze podle všeho prohlásit za plod mytopoetické licence.) Podle křesťanské dogmatiky je ale Bůh nejenom stvořitelem světa, ale také tím, kdo svět udržuje v bytí. I po svém stvoření svět co do své přetrvávající existence naprosto závisí na Bohu, který se soustavně přičiňuje o to, aby svět setrval v bytí. Kdyby Bůh (třeba jen na chviličku) přestal svět existenčně podpírat, ten by se – řečeno formulací britského arcibiskupa Williama Templa, působícího ve 20. století – „zhroutil do nebytí“.61 Svět není jako dům, který od chvíle, kdy jej stavitel dokončí, stojí sám od sebe. Spíše připomíná auto riskantně vybalancované na okraji útesu: nebýt božské moci, která zachovává jeho rovnováhu, zřítil by se do propasti nicoty. Staří Řekové tuto křesťanskou představu o stvoření ex nihilo nesdíleli a starověcí indičtí filozofové také ne. Není proto – podotýká Grünbaum – zvlášť překvapivé, že je netížila otázka, proč je něco spíše než nic. Tuto myšlenku do západního myšlení vpravili až filozofové ve službách církve, jako svatý Augustin a Tomáš Akvinský. Nauka o ontologické závislosti světa na Bohu – Grünbaum ji nazývá „axiom závislosti“ – spoluutvářela úvahy racionalistů, jako byl Descartes či Leibniz, a motivovala je věřit, že 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191808
4. Velký popírač
nebýt Boží soustavné aktivity, jíž svět udržuje v existenci, zvítězila by nicota. Bytí bez příčiny pro ně bylo nepředstavitelné. A i dnes, když si klademe otázku, proč je něco spíše než nic, jsme vědomě či nevědomky dědici určitého způsobu uvažování, jež je pozůstatkem raného judaistického křesťanství. Prvořadá existenční otázka tedy spočívá na předpokladu o spontánnosti nicoty a spontánnost nicoty spočívá na axiomu závislosti – což, jak se ukazuje, je jen primitivní a nijak nezdůvodněný teologický podfuk. Tím ale Grünbaumova žaloba sotva začíná. Zjištění, že se Prvořadá existenční otázka opírá o pochybné premisy, mu nestačilo. Hodlal dokázat, že tyto premisy jsou prostě a jednoduše nepravdivé. K pocitu, že existence světa je ohromující, matoucí, nepochopitelná či záhadná není podle něj sebemenší důvod. Je přesvědčen, že všechny domnělé přednosti, jež jsou Nicotě přisuzovány – její údajná jednoduchost, absence arbitrárnosti a tak dále –, z ní jen činí favorita de iure v soutěži o realitu. Pokud se však na celou věc ale podíváme empiricky, a tak by na ni moderní, vědecky uvažující lidé hledět měli, zjistíme, že existence světa je dokonale očekávatelná. Řečeno slovy samotného Grünbauma: „Co by mohlo být empiricky vzato běžnější, než že něco existuje?“ Velký popírač tedy otázku Proč je něco spíše než nic? považoval za stejný podfuk jako otázku Kdy jste přestal mlátit svou ženu? Když jsem si pár hodin nato vykračoval přes zelení oplývající areál Pittsburské univerzity na další schůzku 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191808