98 / James S. A. Corey „Když na mě budete takhle řvát, nic nezískáte,“ křičel na ni pracovník dozoru. Vedle něj policisté svírali své paralyzéry, až jim zbělely kotníky, a muži z korporátní bezpečnosti drželi pušky s nenuceností, jež Holdenovi připadala mnohem výhrůžnější. Když se prodral k dozorčímu, žena přestala křičet a upřela na něj pohled. „Kdo...?“ vyhrkla. Holden vylezl na rampu a postavil se vedle dozorčího. Ostatní policisté trochu mávali paralyzéry, ale žádný se neodhodlal k zásahu. Korporátní gorily jenom přivřely oči a nepatrně změnily polohu. Holden si uvědomoval, že jejich zmatek ohledně toho, kdo vlastně je, dlouho nevydrží, a jakmile se vzpamatují, brzy se důvěrně seznámí s jednou z těch tyčí na dobytek, pokud mu zrovna někdo nevypálí do obličeje z brokovnice. Než k tomu mohlo dojít, prudce natáhl ruku k dozorčímu a hlasitě, aby to bylo slyšet i v davu, pronesl: „Nazdar, já jsem Walter Philips, zástupce SVP ze stanice Tycho a osobní zplnomocněnec plukovníka Fredericka Johnsona.“ Dozorčí mu jako v omámení potřásl rukou. Korporátní gorily znovu přešláply a sevřely pušky pevněji. „Pane Philipsi,“ pravil dozorčí, „SVP nemá žádnou pravomoc...“ Holden si ho nevšímal a obrátil se k ženě, na kterou muž křičel. „Proč to pozdvižení, paní?“ „Ta loď,“ ukázala na dveře, „veze skoro deset tisíc kilo fazolí a rýže, dost na nakrmení celé stanice na týden!“ Dav za jejími zády souhlasně zamumlal a postoupil o krok či dva dopředu. „Je to pravda?“ zeptal se Holden dozorčího. „Jak jsem řekl,“ odpověděl muž, zvedl přitom ruce, jako by dav odstrkoval v naději, že ho zadrží čirou silou vůle, „nemáme dovoleno mařit smlouvy o dodávkách soukromých majitelů...“ „Otevřete dveře a nechte nás podívat!“ vykřikla žena znovu. Zatímco křičela a dav přejal její slova a skandoval nechte nás podívat, nechte nás podívat, Holden chytil dozorčího za loket a přitáhl si ho blíž. „Asi tak do třiceti vteřin ten dav vás a vaše lidi roztrhá na kusy, aby se k té lodi dostal,“ řekl. „Myslím, že byste jim ji měl dát, jinak to skončí násilím.“ „Násilí!“ Muž se nevesele uchechtl. „Toho už je tady plno. Jediný důvod, proč ta loď ještě neodstartovala, je, že někdo z nich umístil do přístavu bombu a vyhodil mechanismus uvolňující kotevní svorky. Jestli se pokusí zmocnit té lodi, tak budeme...“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191722
Kalibánova válka /99 „Tu loď nedostanou,“ promluvil chraplavý hlas a Holdenovi dopadla na rameno těžká ruka. Když se otočil, stál za ním jeden z korporátních ranařů. „Ta loď je majetkem společnosti Mao-Kwikowski.“ Holden shodil jeho ruku z ramene. „Tucet hochů s tasery a brokovnicemi je nezastaví,“ ukázal na skandující dav. „Pane,“ muž si ho změřil od hlavy k patě, „Philipsi. Mně je hovno po tom, co si myslite vy nebo SVP. A vůbec mě nezajímá váš názor na to, jak udělám svoji práci. Takže radši odprejskněte, než se začne střílet.“ No, aspoň to zkusil. Holden se na chlapa usmál a začal sahat po pouzdru na kříži. Přál si, aby tu byl Amos, ale toho nezahlédl od chvíle, co opustili loď. Než dosáhl na pistoli, obemkly mu ruku dlouhé štíhlé prsty a pevně ji stiskly. „Co bys řekl na tohle,“ zašeptala mu Naomi, která se náhle zjevila vedle něj. „Co kdybychom přeskočili tyhle pózy? Povím ti, jak by to mohlo fungovat.“ Holden i muž z ochranky se k ní překvapeně obrátili. Zvedla prst v gestu počkejte chviličku a vytáhla terminál. Provedla volbu a zapnula vnější reproduktor. „Amosi,“ řekla, pořád se zdviženým prstem. „Jo,“ ozvalo se. „Z přístavu jedenáct, sektor B9, se pokouší odstartovat loď. Jestliže vzlétne, máme někde poblíž nějaký bitevník SVP, který by ji zastavil?“ Následovala dlouhá odmlka, pak se Amos uchechtl. „Víte přece, že máme, šéfe. Komu tohle vlastně povídám?“ „Zavolej tu loď, ať ten náklaďák zadrží. Potom ať tým SVP loď zajistí, zabaví náklad a zničí ji.“ Amos stručně odpověděl: „Máte to mít.“ Naomi zaklapla terminál a vrátila ho do kapsy. „Nehrajte si s námi, hochu,“ oslovila chlapa z ochranky, v hlase nádech oceli. „Tohle nebyla žádná planá pohrůžka. Buď těmhle lidem vydáte náklad, nebo si vezmeme celou loď. Je to na vás.“ Muž na ni chvíli zíral, potom pokynul svým kolegům a odkráčel. Příslušníci přístavní policie je následovali a Holden s Naomi museli honem uhýbat davu, který se hrnul na rampu a ke vratům nákladového prostoru. Když byli mimo ohrožení ušlapáním, ozval se Holden: „To byla fakt paráda.“ „Dát se zastřelit při prosazování spravedlnosti ti nejspíš připadalo ve-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191722
100 / James S. A. Corey lice hrdinské,“ pravila, pořád s tím nádechem oceli v hlase. „Ale já bych o tebe nerada přišla, tak nebuď idiot.“ „To bylo chytré, vyhrožovat zničením lodi,“ poznamenal. „Choval ses jako ten pitomec detektiv Miller, tak jsem musela jednat tak, jak jsi to dělával ty. Řekla jsem něco podobného jako ty, když zrovna nedychtíš mávat pistolí.“ „Nechoval jsem se jako Miller,“ bránil se. To obvinění ho bodlo, protože bylo oprávněné. „Ale nejednal jsi jako ty.“ Holden pokrčil rameny, ale vzápětí si uvědomil, že zase napodobuje Millera. Naomi se podívala na kapitánské výložky na rameně své kombinézy ze Somnambula. „Možná bych si tohleto měla nechat...“ Přistoupil k nim malý, neupravený muž s prošedivělými vlasy a čínskými rysy, asi týden neholený, a pozdravil nervózním pokývnutím. Doslova si ždímal ruce; gesto, které si Holden spojoval výhradně s drobnými starými dámami ve starých filmech. Muž ještě jednou kývl bradou a řekl: „Jste James Holden? Kapitán James Holden, z SVP?“ Holden si vyměnil pohled s Naomi. Holden si zatahal za nerovnoměrně narostlé vousy. „Je tohle maskování vůbec něco platné? Povězte mi pravdu.“ „Kapitáne Holdene, jmenuji se Prax, Praxidike Meng. Jsem botanik.“ Holden mu stiskl ruku. „Rád vás poznávám, Praxi. Obávám se, že musíme...“ „Musíte mi pomoci,“ řekl Prax. Holden na něm viděl, že má za sebou pár opravdu zlých měsíců. Šaty na něm visely jako na hladovějícím, na tváři měl žloutnoucí modřiny, jak ho nedávno někdo zmlátil. „Jistě, když zajdete do střediska k Supitayapornovým, vzkažte jim...“ „Ne!“ vykřikl Prax. „To nepotřebuju. Potřebuju pomoc!“ Holden šlehl pohledem po Naomi. Pokrčila rameny. Jak myslíš. „Dobře,“ řekl Holden. „V čem je problém?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191722