Josef Pecinovský „Chci to slyšet od nich,“ zahřímal Ronodon, nedočkal se však jediné odpovědi. Všichni hleděli na podlahu, zcela výjimečně zametenou a uklizenou. O to, aby bylo v této sluji čisto, se staral Chlas, který to ovšem nekonal osobně, ale vždy si přivedl speciálně cvičeného otroka. „Byl jsi to ty, Linomane?“ Ronodon se začal vyptávat od nejmladšího, který logicky nemohl nic způsobit, chtěl však dát dostatek času na rozmyšlenou pravému viníkovi. Linoman, malý, takřka zakrslý hoch, zašeptal téměř neslyšitelně, že on nic neprovedl. Zido odpověděl o něco hlasitěji, Stapenha a Palis jen zavrtěli hlavou. Astor se celou dobu bál, že někdo vysloví jeho jméno, a věděl, že až se Ronodon prokouše k němu, nedokáže s klidným svědomím lhát. „Byl to Deuk!“ Zoufalý výkřik takřka zaplnil Ronodonovu sluj. Astor nechtěl uvěřit tomu, co právě udělal, ale slova se už nedala vrátit zpět. Ronodon sebou trhl. Tak přece jen je to jeden z těch dvou, ale spíš by to řekl do Astora. Jeho zrak se ostře zabořil do Deukovy tváře, který teď stál zkoprnělý jako lapený pamýval, překvapen snad ještě víc než vůdce kmene. „Co mi k tomu řekneš?“ zahřímal Ronodon. Deuk mlčel. Pořád nemohl uvěřit tomu, že by se jeho vlastní bratr, jeho dvojče, mohl zachovat tak hanebně! A co ostatní? Co ti? Ti všichni přece vědí, že skupinu vedl na lov Astor, že to byl Astor, kdo je k tomu přemluvil, že to byl Astor, kdo se snažil pomocí kovové tyče zastavit chod kabinek. Copak nikdo z nich nemá kousek cti 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191684
Děti plástve v těle? Copak se všichni bojí toho ničemného Astora víc než Velkého Iškara? Až se to jednou provalí, všechny je čeká Ronodonův hněv. Ale – co by teď pomohlo, kdyby Deuk řekl, jak se všechno doopravdy seběhlo? Bude mu někdo věřit? Dojde jen k hádce a výsledkem bude to, že jak Deuk, tak Astor budou potrestáni stejně. Ostatním už nebude věřit vůbec nikdo. Ne, snad tady nejde o to, že by Ronodon chtěl někoho zabít. Ono zatím k žádné škodě nedošlo, nikdo nepřišel o život, nikdo se nezranil, a dokonce přinesli příznivou zprávu, že slizák se pohybuje ve vyšších patrech a míří kamsi pryč, a… „Astor nevidí ve tmě.“ Deuk sám nevěřil tomu, co právě řekl. Ale ono to jednou muselo vyjít ven, a tak se to stalo teď. Byl to jen bezmocný vztek, který způsobil, že učinil to, co učinil, že vyzradil skutečnost, kterou znala jen Astorova matka a právě on. Jen zavřel ústa, už věděl, že tohle se nikdy nemělo dostat ven. Astor jako kdyby na okamžik zkoprněl, pak se prudce otočil ke svému bratrovi a vrhl se na něj. Rány pěstmi jen pršely na Deukovu tvář. Ten se nebránil, jen pomalu ustupoval ke stěně. Když viděl, jak je Astor rozzuřený, v klidu usoudil, že má štěstí, že jsou oba ještě takhle malí. Jinak by ho Astor snad dokázal zabít. Dopadly však jen tři nebo čtyři rány, potom se Astor vznesl do vzduchu a bezmocně se zmítal, kopal kolem sebe a oháněl se rukama jako větrník, ale to už ho Ronodon s použitím veškeré své síly dokázal zpacifikovat. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191684
Josef Pecinovský „To je vážné obvinění,“ řekl Velký Iškar. „Budeme hledat důkazy. I když nevěřím, že zrovna Deuk by mohl být strůjcem té pirátské akce, nebudu se s tím dále zdržovat. Dostaneš deset ran bičem, snad tě to přivede k rozumu.“ Deuk jen vzdorovitě kývl hlavou. Věděl, že teď už nemá smysl dohadovat se o tom, kdo vedl skupinu na onen nešťastný lov. Byl to trest přísný, obvykle se malým chlapcům dával za těžká provinění trest pěti ran. Deuk schytal dvojnásobek. Jak bývalo zvykem, trest se musel vykonat hned. Jako exekutor se vždy ochotně nabízel Chlas, sám v mládí poznamenaný několika výprasky a navíc kastrovaný, protože tma byla jeho velkým nepřítelem. Ronodon věděl, že na tohoto zapšklého muže bude v tomto ohledu spolehnutí. Chlas záviděl každému, kdo netrpěl žádným tělesným neduhem, a působilo mu neobyčejné potěšení mlátit někoho bičem. A tak se Deukovi spustila krev nejen z nosu, ale brzy i ze zad, protože Chlas pracoval s plným zaujetím. Ostatní chlapci sledovali výprask s hrůzou ve tváři. Deuk zaťal zuby a vykřikl jen jednou, při první ráně. Překvapilo ho, jak švihnutí bičem, vedené zručnou rukou, může pálit. Pak už jen mlčel a tiše trpěl, i když se mu z očí valily slzy velké jako macarátí trus. ✳ ✳ ✳
Přestože byl označen za slepého Astor, Ronodon se rozhodl, že zkoušce podrobí obě dvojčata. Ostatně nešlo o nic složitého. Kdysi podobnou zkouškou procházeli 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191684