samým tom místě, od doutnajícího mechu a rašeliny… Jó, Leli, to byl těžkej pard, kterej nejen že myslel na nás a pro nás, ale námi a s námi žil a my jsme si ho vážili. Jeho velikou vášní byly automobilové závody, a to nejen sledoval každej velikej závod formule jedna, ale věděl ze všech zahraničních časopisů všechny podrobnosti ze života Fitipaldiho a Emmersona, znal i jejich rodinný život, a tak když přišel čas a my jsme zběžně kecali o tom, co jsme o veliký formuli četli v novinách, Leli si vzal slovo a tichým hlasem nám vypravoval podrobnosti, o každém tom závodníkovi znal a věděl nejen jeho portrét, ale i to, nač takový závodník myslí. Leli měl taky auto, ale trabanta, a když jel, tak ne, že by měl přílbu a tak, ale vždycky ve sportovní automobilové kombinéze, a když nastartoval trabanta, tak si pomalu natahoval ty svoje rukavice, zrovna takový, jako nosíval Manfred von Brauchitsch, rukavice se řemínkem na zápěstí a velikýma vystříhanýma dírkama ve tvaru mandlí a slz, a když vyjel, tak jen na plnej ceres, to to dovedl rvát a ono to bylo nakonec jedno, protože jestliže jede Fitipaldi na plnej ceres, tak Leli jel na plnej ceres taky, jenže Leli tím, že myslel na kamarády, tak právě přišel několikrát do maléru. Leli, když jel na zabíjačku, býval s tatínkem zvanej k sedlákům do vesnic, protože i tam byli rádi, když přijel Leli, protože ten udělal všem nejdřív krásnou přednášku o zabíjačce, že prase, kdyby ji slyšelo, tak by považovalo za čest, že ho za chvilku zabijou, a tak se stalo, že Leli držel provaz, jen aby ukázal, jak správně se musí prase v jistý chvíli podtrhnout, ale řezník, kterej střílel prase, tak nějak do měkkýho, a najednou Leli, jak zatáhl za provaz, tak pozpátku letěl rovnou do hnoje, jen ta jeho bílá zástěra, to Leli měl i svoji zástěru se svými iniciálkami na prsou, se zasunula do močůvky, všichni se zděsili, že řezník místo prasete zastřelil Leliho, ale ten řezník přestřelil provaz, za kterej tahal Leli, a odtud sám Leli vysvětlil svůj pád, kdy plný močůvky ještě stačil vzít provaz a ukázat, kde byl přestřelenej a jemu že není nic, a pak zastřelili prase v rohu dvora. Ale Leli se už vykoupal a převlékl do čistých šatů, a pak je všechny bavil, a to bylo smíchu, a to bylo radosti, ale Leli se málo smál, skoro vlastně se nikdy nesmál, takovej udivenej ousměšek bejval na jeho tváři… a hned nad tím úsměvem byly ty jeho dětský, roz-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191575
zářený oči, udivený dalším poznáním, anebo udivený nad údivem z informací, které právě nezištně rozdal. A když byl na zabíjačce, tak jsme se těšili a čekali v hospodě, protože Leli vždycky přivezl plnou bandasku polívky a jitrnic, a vždy jen pro kamarády, pro nás. A tak jsme jednou čekali, ale Leli nejel, a pak přišel kdosi a povídá, Leli sjel do příkopu hned na začátku lesa, a tak jsme tam běželi zkratkou kolem pramene a tenisovýho hřiště a kolem lesního rybníka a rozhlížíme se, ale nikoho nevidíme, a najednou koukáme, a Leli sjel rovnou do příkopu a obrátil se, a když jsme doběhli, vidíme, jak Leli je pořád v autě, a tak jsme toho trabanta obrátili, a teď z něj tekla polívka a kroupy, a když jsme otevřeli dvířka, tak vypadly jitrnice, a povídáme, Leli, copak? A Leli si vyčesával z vlasů hřebínkem kroupy a sedlou krev a marjánku, a řekl vážně, že to je právě ten zasranej podmíněnej reflex směrem ke kamarádům, v zatáčce se začala bandaska naklánět a už se chtěla zvrátit, ale já jsem si vzpomenul na kamarády, jak čekají, tak jsem chtěl tu bandasku přidržet, ale v tom momentu mi monopost sjel do příkopu, a obrátil jsem nejen bandasku, ale i auto. A tak jsme obklopili trabanta a řekli jsme, hej rup… a zvedli jsme auto tak jako hračku a postavili ho na silnici i s Lelim. Leli vystoupil a řekl, že předstírat, že trabant je těžší než je, to jste mohli! a rozdával jitrnice a jelítka a dodal, bohužel, polívku mám v karoserii… pak za tejden Leli řekl, víte, že ještě za tři dny jsem si vyčesal z vlasů kroupu? Jó, jak jsem řekl, Leli byl těžkej pard a myslel jen na kamarády a nakonec i my jsme mysleli na něj, ale Leli myslel na nás víc než my na něj, to dneska vidíme, to dneska musí každej z nás uznat. Když přišlo jaro, tak jsme se mohli vsadit, že Leli přiveze každýmu košíček čerstvých vajíček, zase od sedláků, od kterých ty vajíčka koupil, sám vajíčka nemohl ani vidět, ale všechno pro nás, pro kamarády, hlavně pro ty, kteří mají děti. To nás pak zkasíroval, ale kdo by byl takovej kamarád, že by si z trabanta udělal pojízdnej krám, máslo, vejce? A taky jednou čekáme na Leliho, sjel nám pro dvě stě padesát vajec, čerstvejch vajíček pro děti, ale nejel, a najednou přišla zpráva, že Leli je v tom samým příkopu, abysme ho běželi vyprostit, a tak jsme běželi, a bylo to zrovna jako s tou zabíjačkovou polívkou v ohromný bandasce, Leli než sjel do příkopu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191575
tak trochu přibrzdil, a několikrát se převrátil, než se zapasoval do škarpy. Leliho nebylo vůbec v autě vidět, tak celej trabant byl vysmolenej vajíčky, tak jako cementem je vysmolená ta ohromná míchačka na autě, která se pořád otáčí, aby tekutej cement byl fit, a když jsme otevřeli dvířka, tak Leli pořád seděl, držel se volantu, a tak byl celej obalenej vajíčky, docela roztlučenejma nacimprcampr, jako když omočíte vídeňskej řízek v rozkverlaným vajíčku, než ho dáte do strouhanky… ale Leli jen prosil, abysme mu vytřeli oči, že nevidí, tak jsme to udělali, a Leli pravil, pamatujte, chybama se člověk učí, zase jako se zabíjačkou, svážel se mi z vedlejšího sedadla kartón s vyrovnanejma vajíčkama, a já místo abych se na to vysral, tak pro kamarády jsem chtěl zachránit deset, dvacet vajíček, a tak se stalo, že jsem rozflákal všechno… a to potom jsme celej den a ještě den nato čistili trabanta, nakonec drátkem jsme ze spár vytahovali schnoucí tenký čárky žloutku, a jarní slunce do nás pražilo, a takový puch z vajíček byl, že jsme znovu vzali benzín a čikuli a znovu jsme všechno cídili a čistili, ale za dva měsíce řekl Leli, že pořád je v trabantu cítit kysličník siřičitý, tak jako poděbradská minerálka, takže kromě zasvěcenýho nemůže vzít nikoho do auta, protože každej cizinec by si myslel, že se Leli připosral… jo, takovej těžkej pard byl Leli, všechno jen pro kamarády, na každýho z nás myslel, zatímco my jsme se víc starali o naše holky, o naše manželky a děti, on myslel na nás. A to bylo taky Leliho, jak byla pouť ve Velence nebo v Hradišťku, tak pokaždý přivezl z pouti dětem trubky a foukačky a bubínky, a pak koupil vždycky celej kartandl, ten dřevěnej tác plnej cukroví, a taky když nám ho jednou vezl, taky kartandl hrozil, že se z něj vysype několik dortíčků a kremrolí, že mu to jednak ušpiní kobereček, ale hlavně, že to nepřiveze tak, jak jsme od něj dostávali, vždycky celej kartandl, nesl ho vždycky na terasu hospody tak jako cukrář, tak pěkně si kartandl nadhodil a nesl ho jako číšníci nesou plnej tác jídel, ale zase sjel do příkopu a zase se mu nic nestalo, akorát že celej ten kartandl, tak jak auto buclo si na bok do příkopu, tak Leli padl jako v nějaký americký grotesce tváří a rukavicema do těch kremrolí a krémových řezů a dortíků, padesát cukrářskejch kousků, samá šlehačka a samý sníh, padl do toho tváří, ač cukroví nikdy nejedl,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191575