aurora na mělčině byl jsem ubytován v lázních Aurora v Třeboni, ve čtvrtém patře, s výhledem na lesy a rybník Svět. Polámané pohybové ústrojí. Tak mi tady léčili koupelí a elektrikou a obkládáním rašelinou a koupelemi v sodovce. A masážemi... Přes tři sta pacientů si libovalo, považovali pobyt i za společenskou událost... oblékali se k obědu a k večeři, a i když při procedurách trpěli, tak věřili v to, co jim bylo řečeno... Doma jim lékař říkal, že teprve lázně Aurora je dají dohromady, a tady v Auroře zase jim říkali lékaři a sestřičky, že teď to bude bolet, ale za čtrnáct dní doma, po překonání reakce, teprve potom bolesti utichnou a pacient bude fit... Já jsem ale naříkal hned od začátku, byla to na mne silná procedura, celá odpoledne jsem ležel a byl jsem Otloukej se píšťaličko, bolelo mi všecko, jedině mi těšila lékařka, kterou jsem napoprvně měl za vrchní sestru, že její manžel musel přerušit lázně, protože měl ten dojem jako já, že umře. Když jsem se díval oknem na rybník Svět, za čtrnáct dní jsem měl dvě možnosti... Buďto se opřu u rybníka o strom a podříznu si žíly, anebo, jak mi radila sestřička, když jsem naříkal po proceduře špenátu, Moorbadu... abych si dal prcka. A tak jsem zašel proti Auroře do Sklípku u Kamila a dal jsem si finskou voděnku a potom jsem pil třeboňského regenta. Jakub Ryba, kdybychom tenkrát spolu kamarádili, určitě by dal přednost vodce před suicidou, dle Seneky, který si ve vaně podřezal žíly, aby posílil svoji ataraxii... Totiž, já jsem v tom roce padesát dva měl prasklou lebku na temeni, ale v protisměru mi nad pravým uchem nakřápla lebka taky... ale! já jsem po osmi měsících byl ne fit, ale myslel jsem na jinačí věci. Ovšem na Bulovce, dík modernímu rentgenu, zjistili i rozsev, a tak mne léčili celý měsíc léky, hrsti léků jsem míval ke snídani a obědu a k večeři... a za měsíc mi poslali do Aurory, kde elektrika a koupele a rašelina a masáže mi rozbouřily a z mrtvých vzkřísily
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191573
tu moji hlavičku tak, že mi vrněla i ve dne i v noci, napořád, telegrafní štangle v hlavě... a to je luxus. Na Bulovce, abych nezblbnul docela, tak jsem si opakoval... třeba: Absolutní pýcha je nejvýnosnější naděje, aby stresové situace byly adaptovány... a nad ránem, když mi navštěvovalo zdobné delirium tremens... tak... Absolutní pýcha je nejrentabilnější naděje... a tak jedině tak jsem začal být pyšný na to, že jsem ten, který jsem, a k tomu jsem si četl milostné dopisy Franze Kafky Felici Bauerové psané formou deliria tremens, sám Kafka o sobě říká, že jeho přítel mu radil, aby si obstaral kurátora... Moje prasklá lebka a mozek pozobaný rozsevem si přišly na své... protože Franz Kafka si pletl poslání milence s knězem, který jedině má právo na zpovědní tajemství, Kafka na Felicii žádal, aby se mu vysvlékla celá i s duší, aby jen pro něj udělala vivisekci, aby si nasadili v dopisu přístroje, které se navlékají v experimentálních ústavech psům a kočkám do mozku, do dutin, které zbyly po vyjmutých očích, Kafka se Felici zjevoval v Berlinu jen tak na odpoledne, aby se s ní prošel a dál ji mučil svým zpovídáním, svými návrhy na zasnoubení a vyhrožoval jí i svatbou... Felice Bauer, úřednice firmy s pantografy... a přitom zatáhl Kafka do své love story i přítelkyni Felice... slečnu Grete Blochovou, dokonce si přál Franz po svatbě, že by s nimi mohla bydlet i Grete, aspoň první ten čas... a tak zatímco Felicie napsala Kafkovi, že chodí jako kocour kolem horké kaše... tak Grete Blochová Kafkovi povila zdravého synáčka, který jako sedmiletý umřel v Mnichově, jak Grete napsala svému příteli hudebnímu skladateli... A já, místo abych si jako Jakub Ryba podřízl žíly opřen o strom u rybníku Svět, dal jsem přednost dopisům Franze Kafky a podvečernímu léčivému pití finské vodky ve Sklípku u Kamila... Totiž! Výtahy v Auroře měly takovou fintu jako jisté pendlovky, které jsme měli... když ukazovaly půl třetí a odbíjely šest, tak bylo přesně tři čtvrtě na jednu, výtahy na Auroře, když jsem chtěl ze čtvrtého patra, kde jsem bydlel, sjet do druhého patra na oběd, tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191573
očekávaje, že pojedu dolů, tak, jak žlutě svítil knoflík, najednou jsem prudce začal stoupat a zastavil se s kabinou v sedmém patře, pak teprve kabina sjížděla dolů, ale nezastavila ve druhém patře, ale v prvním patře, a tak kabina téměř vždycky jela neočekávaně buďto vzhůru nebo dolů, vždycky téměř ale tak, jak tělo moje to neočekávalo... a tak jsem denně jezdil na procedury a do jídelny, vždycky jinam, vždycky někdo přistoupil, aby jel do jiného patra, než já jsem chtěl... Tak jsem každý den padesátkrát jezdil jináč a jinam, než jsem chtěl, abych přeci jenom zastavil tam, kam jsme chtěli čtyři, někdy tři, někdy já sám, jediný pacient, aby kdosi v jiném patře zmáčknul knoflík a kabina vždycky po jistém váhání zastavila tam v patře, odkud se vydrali pacienti, kteří se sráželi se mnou anebo s těmi, kteří jeli do téhož patra jako já. Ten výtah mne přiváděl do schizoidních nápadů, jako četba milostných dopisů Franze Kafky Felici Bauerové... Ona o koze a on o voze. Koupal jsem se v bazénu dvakrát. Poprvně jsem dostal horečnatou rýmu a naskákaly mi opary kolem úst, takže jsem celý den musel ležet a brát acylpyrin... Podruhé metráková pacientka, jak se ráchala, tak mi mocným prsem vdula do ucha vodu a potopila mne, a když jsem se vynořil, tak mi kýchla do toho ucha, jako když troubějí jeleni... a už jsem neslyšel, a už jsem vyčerpal všechny prostředky, které jsem uměl už od dětství... a poskakoval jsem s nakloněnou hlavou tak, aby mi vytekla voda, a zacpal jsem si dvěma prsty nosní dírky a hnal vzduch do uší z nosu a zmačknul jsem si ten levý boltec a povysunul jej vzhůru a otvíral jsem ústa tak jako dělostřelec po výstřelu, a protože lékařka nosní a ušní a oční byla na dovolené, tak mne vezla sanitka do nemocnice v Jindřichově Hradci a mladý lékař mi svítil do ucha a vyčistil mi ucho až k samotnému bubínku a pak mi vstříknul trochu vody a dal mi drátek, jeho konce byly omotány vatičkou, a zase jsem jel krásnou krajinou nazpátek. Ale od té doby mi hučelo v uchu, nad uchem, tam právě, kde jsem před lety měl naprasklou lebku...
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191573