aurora na mělčině byl jsem ubytován v lázních Aurora v Třeboni, ve čtvrtém patře, s výhledem na lesy a rybník Svět. Polámané pohybové ústrojí. Tak mi tady léčili koupelí a elektrikou a obkládáním rašelinou a koupelemi v sodovce. A masážemi... Přes tři sta pacientů si libovalo, považovali pobyt i za společenskou událost... oblékali se k obědu a k večeři, a i když při procedurách trpěli, tak věřili v to, co jim bylo řečeno... Doma jim lékař říkal, že teprve lázně Aurora je dají dohromady, a tady v Auroře zase jim říkali lékaři a sestřičky, že teď to bude bolet, ale za čtrnáct dní doma, po překonání reakce, teprve potom bolesti utichnou a pacient bude fit... Já jsem ale naříkal hned od začátku, byla to na mne silná procedura, celá odpoledne jsem ležel a byl jsem Otloukej se píšťaličko, bolelo mi všecko, jedině mi těšila lékařka, kterou jsem napoprvně měl za vrchní sestru, že její manžel musel přerušit lázně, protože měl ten dojem jako já, že umře. Když jsem se díval oknem na rybník Svět, za čtrnáct dní jsem měl dvě možnosti... Buďto se opřu u rybníka o strom a podříznu si žíly, anebo, jak mi radila sestřička, když jsem naříkal po proceduře špenátu, Moorbadu... abych si dal prcka. A tak jsem zašel proti Auroře do Sklípku u Kamila a dal jsem si finskou voděnku a potom jsem pil třeboňského regenta. Jakub Ryba, kdybychom tenkrát spolu kamarádili, určitě by dal přednost vodce před suicidou, dle Seneky, který si ve vaně podřezal žíly, aby posílil svoji ataraxii... Totiž, já jsem v tom roce padesát dva měl prasklou lebku na temeni, ale v protisměru mi nad pravým uchem nakřápla lebka taky... ale! já jsem po osmi měsících byl ne fit, ale myslel jsem na jinačí věci. Ovšem na Bulovce, dík modernímu rentgenu, zjistili i rozsev, a tak mne léčili celý měsíc léky, hrsti léků jsem míval ke snídani a obědu a k večeři... a za měsíc mi poslali do Aurory, kde elektrika a koupele a rašelina a masáže mi rozbouřily a z mrtvých vzkřísily
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191573