Luis Fernández-Galiano Fotografi cký aparát je také tvůrce
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191501
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191501
Architektura a fotografi e jsou dnes spíše společníky, než vzájemnými konkurenty. Reprodukce obrazu možná začala oslabovat pedagogickou nebo imponující funkci budov, ale nakonec obraz a stavba úspěšně dospěly k oboustranně příjemnému spolužití. Pokud snad Gutenbergova revoluce v tisku a revoluce ve vytváření ilustrací vzbudily pomyšlení na to, že by média mohla převzít komunikační roli architektury, jisté je, že následný vývoj nedal za pravdu předpovědi Victora Huga, vyslovené v románu Chrám Matky Boží v Paříži – toto zabije ono, ceci tuera cela
1 –, ani mechanická reprodukce
slov v knize, ani reprodukce obrazu v ilustraci nebo fotografi
i nemohly nahra-
dit reprezentativní funkci staveb, které naopak vstoupily do vztahu s reprodukcí svých obrazů, a potenciálního konkurenta tak proměnily ve virtuálního společníka. Kresby Pedra Perreta nezačaly soupeřit s žulovými stavbami paláce El Escorial. Naopak, obecně rozšířily své prostředky a dokázaly autorství kláštera přisoudit Juanovi de Herrera, čímž se znejasnila role Juana Bautisty de Toledo. Podobně prestiž a vliv Andrey Palladia ustavují spíše jeho Čtyři knihy o architektuře, kde pravidla navrhování přibližuje ilustracemi svých vil, než vlastní stavby roztroušené po benátské nížině. A trvalá fascinace sedmi divy starého světa je nepředstavitelná bez jejich popularizace v obrazech a ilustracích, v roli ikonické ražby, která dnes odpovídá plně fotografi
i.
Ve svých učednických začátcích vycházela architektura z exaktních zdrojů matematiky: jméno „matematická akademie“ nesou mnohé učitelské instituce jejího dětství, které snad jako pravá platonská akademie by si zasloužily honosit se nad dveřmi vepsaným mottem: „Nevejdiž nikdo, kdo by neznal geometrii“. Ale v naší době dychtivé po obrazech a radostně ponořené do kultury spektáklu by se antická myšlenka měla vyměnit za „Nevejdiž nikdo, kdo by neznal fotografi i“, sdělení, které prochází modernitou od dob Bauhausu a které ve vztahu mezi Le Corbusierem a Lucienem Hervé nalézá jednu ze svých nejilustrativnějších epizod. Nakonec, pokud pověst mistra z La Chaux-des-Fonds je neoddělitelná od jeho precizně komponovaných obrazů, kinematografi cké sekvence jeho promenád a pečlivého umístění ilustrací na stránkách Oeuvre complète, tak si také nemůžeme představit velkolepou poválečnou americkou architekturu bez Ezry Stollera na východním pobřeží a Julia Shulmana na západním pobřeží, ani rekonstruovat historii staveb za éry frankismu bez Francesca Català-Rocy v Barceloně nebo Kindela
1 „Toto zabije ono,“ míněno kniha zabije budovu. Citát pochází z 2. kapitoly V. knihy Hugova románu; celý text 2. kapitoly byl otištěn v časopise Zlatý řez 23, jaro 2002, s. 64–67. Pozn. ed.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191501