„Jaké?“ podivila se. „Jak se zdá, tví bratři zjistili, že jsme tu.“ Podívala se směrem, který naznačil, a tiše zaúpěla. Stoneville seděl přímo na kozlíku a čeledínovi, který svíral otěže a těkal poplašeným pohledem kolem sebe, nevěnoval nejmenší pozornost. Po stranách dvoukoláku se drželi Jarret s Gabrielem a výraz v jejich tvářích, když se k nim s Minervou přiblížil, Gilesovi prozrazoval, že slibovanému výprasku nakonec přece jen neunikne. „Kde se tu berete?“ zavtipkoval. Jarret výhružně přimhouřil oči. „Všimli jsme si tvého kočáru a domysleli si, že budeš poblíž.“ Narovnal se a přeměřil si Gilese vražedným pohledem. Minerva se k Gilesovi přitiskla, jako by u něj hledala ochranu. Nadmul se hrdostí. „A jelikož ses nám svěřil, že se ráno chystáš za Minervou…,“ pokračoval Gabriel zlověstným tónem. Stoneville seskočil na zem. „Nezdá se ti, Jarrete, že má pomačkaný čepec?“ „Na to vem jed. A šaty jakbysmet.“ „Popravdě vám po tom nic není,“ durdila se Minerva, „ale šaty a čepec mám pomačkané proto, že jsme se skrývali před Desmondem.“ To je zarazilo. „Desmond je tady?“ zeptal se Oliver. „Ano. A když jsme ho s panem Mastersem zahlédli, rozhodli jsme se ho sledovat, abychom zjistili, co tu pohledává. A tak jsme se dostali až do jeho pokoje, kde jsme se museli schovat, aby nás nenačapal.“ Jarret konečně spustil zrak z Gilese a podíval se na svou sestru. „Možná bys nám měla povědět všechno od začátku, Minervo.“ „Tak dobrá.“ Stručně jim vylíčila, co se dělo v hostinci, ale Gilesovi neušlo, že zatajila, jak pronikli do Desmondova pokoje. Místo aby prozradila, že zámek odemkl paklíčem, řekla jim, že dveře našli otevřené. Zajímavé. Lhala, aby ho ochránila. Možná si vzala do hlavy, že je zloděj, ale očividně nechtěla dopustit, aby se to dozvěděl někdo jiný. ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191452
Když vyprávěla, jak se schovávali za paravanem, Jarret se na Gilese zamračil. „Jak jsi jí mohl dovolit, aby šla s tebou?“ „Dovolit?“ ušklíbl se Giles. „Zřejmě svou sestru moc neznáš, jinak bys věděl, že když si něco usmyslí, nikdo ji nezastaví.“ „Především jsi ji sem neměl vůbec vozit,“ prohlásil Gabriel pří kře. „Prokrista, chlape, copak nemáš žádný…“ „Já jsem ho přinutila,“ vyjela na bratra Minerva. „Když jsem se dozvěděla, že budeš závodit s panem Chetwinem…“ „Jak jsi to zjistila?“ Gabriel probodl Gilese zlostným pohledem. „Na mě se nedívej,“ bránil se Giles. „Já o tom závodu ani ne věděl.“ „Řekl mi o něm Freddy,“ přiznala Minerva a Oliver přidušeně zaklel. „A jakmile mi došlo, že se znovu chystáš na tu strašlivou trať, ani celá anglická armáda by mi nezabránila, abych se tě pokusila zastavit. Jen je mi líto, že jsem nepřijela včas.“ „Vyhrál jsem, abys věděla,“ chlubil se Gabriel. Giles obrátil oči vsloup. Jako by něco takového na Minervu platilo. Napochodovala ke Gabrielovi a zabodla mu ukazovák do hrudi, čímž ho zcela vyvedla z míry. „Máš štěstí, že žiješ, ty blázne. Co sis myslel? Věřila jsem, žes po té poslední nehodě dostal rozum a znovu riskovat nebudeš, ale kdepak. Přijedeme sem a ty se jako bez hlavy ženeš mezi ty kameny…“ Hlas se jí zadrhl, jako by měla na krajíčku, a Gabrielův nadutý výraz vystřídalo znepokojení. „Ale no tak, Minervo, měl jsem od začátku navrch!“ „Ale mohl ses zabít!“ Když vytáhla kapesníček a osušila si oči, Giles se neubránil myšlence, zda jsou její slzy skutečné. Jeho sestry dovedly tuhle ženskou zbraň k dokonalosti. Pokud ale pláč předstírala, splnil svůj účel. Pro tuto chvíli ztlumil vášně a odvedl pozornost od ní a Gilese a jejich příhody v hostinci. Gabriel vypadal zdrceně a Jarret s Oliverem po sobě házeli nervózními pohledy. „A ty Jarrete,“ pokračovala bez slitování. Její tiráda začínala budit pozornost, ale jak se zdálo, Minerva to nevnímala. „Tys mu to dovolil, přestože jsi viděl, jak se minule téměř zabil! Měl by ses stydět!“ ~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191452
„Poslyš, sestřičko,“ ohradil se Jarret, „já se mu to pokoušel rozmluvit.“ „Ale ne dost důrazně. Asi tě mnohem víc zajímaly sázky a nestaral ses, jestli tvůj bratr zemře.“ „To rozhodně ne!“ pohoršil se Jarret. „Já bych nikdy… To bych…“ „A nakonec ty, Olivere,“ řekla a upřela srdcervoucí pohled na nejstaršího bratra. „Ty víš, jak vážně se posledně zranil. Mohl si zlomit vaz. Copak jsi chtěl vidět, jak umírá?“ „Samozřejmě že ne!“ „Tak proč jsi mu nepřikázal, aby zůstal doma? Proč jsi sem přijel s ním a ještě mu pomáhal?“ „Někdo musel zajistit, aby Chetwin nepodváděl, a dávat pozor pro případ, že by…“ Oliver upadl do rozpaků a odmlčel se. „Pro případ, že by došlo k nehodě jako minule?“ dokončila za něj. „Proto jsi přijel? Abys posbíral, co z něj zbude?“ „Ne… Chci říct…“ K Gilesově ohromnému pobavení po něm Stoneville střelil bezradným pohledem. „Mohl bys prosím vysvětlit mé sestře, že muž musí stát za každých okolností při svém bratrovi? Co jsem měl dělat? Svázat ho do kozelce a už nikdy ho nepustit z domu? Je to dospělý chlap, pro Kristovy rány.“ Když jeden z diváků téhle rodinné roztržky zamručel na souhlas, Minerva se celá rozzuřená otočila k Gilesovi. „Neopovažuj se s nimi souhlasit!“ Odevzdaně rozhodil rukama. „Do téhle hádky mne netahejte. Dovezl jsem tě sem, vzpomínáš? Své jsem splnil.“ „A krom toho všechno dobře dopadlo,“ přidal se Gabriel rozmrzele. „Nechápu, proč tak vyvádíš. Neumřel jsem, a navíc jsem vyhrál. A to je hlavní.“ Do potyčky se vložil nový hlas. „Ovšem, vám vždycky záleželo jedině na vítězství, viďte, lorde Gabrieli?“ Všichni se obrátili a spatřili mladou ženu v doprovodu gentlemana, jenž se tvářil, jako by se nejraději propadl do země. Gilesovi připadala povědomá, zařadit ji ale nedokázal. Gabriel ji zjevně viděl poprvé v životě. „A kdo jste k čertu vy?“ vyštěkl. ~ 100 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191452