„Jaké?“ podivila se. „Jak se zdá, tví bratři zjistili, že jsme tu.“ Podívala se směrem, který naznačil, a tiše zaúpěla. Stoneville seděl přímo na kozlíku a čeledínovi, který svíral otěže a těkal poplašeným pohledem kolem sebe, nevěnoval nejmenší pozornost. Po stranách dvoukoláku se drželi Jarret s Gabrielem a výraz v jejich tvářích, když se k nim s Minervou přiblížil, Gilesovi prozrazoval, že slibovanému výprasku nakonec přece jen neunikne. „Kde se tu berete?“ zavtipkoval. Jarret výhružně přimhouřil oči. „Všimli jsme si tvého kočáru a domysleli si, že budeš poblíž.“ Narovnal se a přeměřil si Gilese vražedným pohledem. Minerva se k Gilesovi přitiskla, jako by u něj hledala ochranu. Nadmul se hrdostí. „A jelikož ses nám svěřil, že se ráno chystáš za Minervou…,“ pokračoval Gabriel zlověstným tónem. Stoneville seskočil na zem. „Nezdá se ti, Jarrete, že má pomačkaný čepec?“ „Na to vem jed. A šaty jakbysmet.“ „Popravdě vám po tom nic není,“ durdila se Minerva, „ale šaty a čepec mám pomačkané proto, že jsme se skrývali před Desmondem.“ To je zarazilo. „Desmond je tady?“ zeptal se Oliver. „Ano. A když jsme ho s panem Mastersem zahlédli, rozhodli jsme se ho sledovat, abychom zjistili, co tu pohledává. A tak jsme se dostali až do jeho pokoje, kde jsme se museli schovat, aby nás nenačapal.“ Jarret konečně spustil zrak z Gilese a podíval se na svou sestru. „Možná bys nám měla povědět všechno od začátku, Minervo.“ „Tak dobrá.“ Stručně jim vylíčila, co se dělo v hostinci, ale Gilesovi neušlo, že zatajila, jak pronikli do Desmondova pokoje. Místo aby prozradila, že zámek odemkl paklíčem, řekla jim, že dveře našli otevřené. Zajímavé. Lhala, aby ho ochránila. Možná si vzala do hlavy, že je zloděj, ale očividně nechtěla dopustit, aby se to dozvěděl někdo jiný. ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS191452