Toskánská vinice
k Veroně. Jeho vzhled i vůně jsou nezaměnitelné, přestože má sklon nabývat měrné hmotnosti olova. Ale ta chuť, a jak se hodí k láhvi Amarone! ~ O pár dní později, po obědě na rozloučenou, jsme spěchali asi tak třemi sty zatáčkami, tunely a mosty mezi Boloňou a Florencií, abychom Il Colombaio viděli ještě před západem slunce a zjistili, zda již došlo k nějaké viditelné změně. Seznámení s dělníky byl vzrušující zážitek. Fosco, nejstarší z nich, byl předák. Měl podsaditou postavu boxera a nos, který byl již několikrát zlomený. Piero, druhý nejdůležitější, byl vysoký, měl bystré, starostlivé oči a zdálo se, že se pohybuje všemi směry najednou. Georgi byl tlustý a neustále si zpíval. Tihle tři dohromady byli staří sto osmdesát šest let. Alessandro byl naopak mladý a tichý. A pak tam byl Asea. Asea pocházel z Nigérie. Začal studovat architekturu, ale došel k závěru, že je raději na čerstvém vzduchu, takže se přihlásil jako manova le, zednický přidavač, v tomto případě přidavač čtyř zedníků. Zedníci na něj spoléhali jako na vlastní matku. Byl štíhlý, ale statný a měl nápadně srdečný smích, v nějž propukal při sebemenší příčině. Když jsme si potřásli rukama a vzájemně se představili, zaslechli jsme zevnitř rachot a vzápětí hlasité, hněvivé kletby. Byl to Pignattai. V domnění, že mu nejspíš upadl jeho poznámkový blok, jsme vešli do dvora a vkročili do první ze tří nízkých stájí. Škvírami okolo dveří na protější straně pronikalo světlo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190970