telnou skutečnost. Zároveň však naznačuje, že hranice mezi lidmi mají být nahlíženy jako následek lidského hříchu, jako zpronevěření se Stvořitelem svěřenému poslání usilovat o jednotu lidstva.313 Rozdělení světa do jednotlivých národů tak můžeme ve starozákonním poselství vnímat dvojznačně: na jedné straně je to skutečnost pozitivní, která je odrazem pestrosti a bohatství stvoření a plodem Božího požehnání (tak Gn 10); na druhé straně však, pokud je chápána a interpretována nesprávně, tj. bez Boha a ve vzájemném odcizení, představuje důsledek lidského pádu a sobectví,314 pramen potenciálních válek a bezpráví (Gn 11,1–9).315 Eugen Drewermann vidí v kontrastu mezi 10. kapitolou („velkým tóldót“) a perikopou o stavbě babylonské věže (11,1–9) zápas člověka o jednotu. Etnické a politické rozdělení lidstva má být ve stavbě věže zastaveno prostřednictvím sjednocení všech lidí ke společnému cíli a úkolu. To ale skončí neúspěchem a pravým opakem. Biblický text zde ukazuje, co je pravým důvodem ztráty jednoty lidského pokolení: odmítnutí Boha.316 Je paradoxní, že lidé chtějí jednotu a usilují o ni, zapomínají však, že jednota je možná pouze v Bohu. Vzájemné neporozumění, které dosahuje svého vrcholu v symbolickém zmatení jazyků, je odrazem toho, že na místo Boha lidé dosadili sami sebe, sami sobě se stali bohem a uzavřeli se do sebe. Od počátku lze lidstvo v této perspektivě chápat jako jednotu v mnohosti a rozmanitosti, kterou lidé dokážou zachovat jen tehdy, pokud v jejich středu bude Bůh a pokud s ním budou žít ve společenství.317 Příčinou štěpení lidstva, které má vliv na jeho individuální a komunitní jednání, je tedy v biblickém pojetí odvrat od Boha,318 vzpoura proti Boží vůli, sobecké a do sebe uzavřené jednání a úsilí o sebeprosazení na úkor druhého.319 313) Srov. J. D. Levenson: The Universal Horizon of Biblical Particularism, s. 151. 314) Srov. J. Daniélou: Vom Ursprung bis Babel, s. 77. 315) Srov. C. Tomič: Biblický pravek. Kniha Genezis kapitola 1–11, Bratislava 1992, s. 237. 316) Srov. E. Drewermann: Strukturen des Bösen I, s. 310–311. 317) Srov. tamtéž, s. 275. 318) Zmatení jazyků je „posledním symbolem lidského pádu, který spočívá ve snaze člověka utvářet svůj život v otevřené neposlušnosti (vzdoru) vůči svému Stvořiteli.“ – Srov. G. J. Wenham: Word Biblical Commentary I, s. 245. 319) V souvislosti s Gn 10–11 „autor nechce hovořit o vzniku národů, nýbrž chce poukázat na typy lidské náboženské zvrácenosti, která má jeden společný zdroj – vzpouru proti Boží vůli a úsilí o prosazení sebe.“ – V. Žák: Na počátku, s. 114.
( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190618