5. Zprávy o ustavení vlády na osvobozeném území
/98/
Důstojník 22. spojovací mise zároveň uvedl, že není cítit vliv rozhodování prozatímní vlády v Praze a někteří důstojníci obrněné brigády vyjádřili přesvědčení, že „má ruce svázané Rusy“. To samé si mysleli o prezidentovi, jehož osobní popularita byla v celé zemi obrovská. Lidé si přáli o něm slyšet daleko více, a to jak z rádia, tak z tisku. Místní národní výbory se podle této zprávy chopily moci hned po osvobození a zatím pracovaly uspokojivě. V komentáři ke zprávě se Nichols věnoval vztahu Čechů k Němcům. Všiml si hluboce zakořeněné nenávisti vůči všemu německému, a zejména proti sudetským Němcům. Téměř všichni Češi se podle něj chtěli zbavit všech Němců a přivítali by urychlené přijetí nějakého řešení. Britové měli podle Nicholse v Československu díky své „opravdové demokracii“ velkou prestiž a převládalo mínění, že Británie je po válce, na rozdíl od Američanů, dobře informována o československých záležitostech. Také tato zpráva byla předána britským velvyslanectvím ve Washingtonu a v Moskvě. Dne 17. června 1945 podal Nichols zprávu o Benešově návštěvě Plzně a o projevu, který při té příležitosti na náměstí před „velikým shromážděním lidí“ pronesl.341 Hlavní body prezidentova projevu byly v Nicholsově shrnutí následující: 1. Začít tvrdě pracovat na splnění úkolů, které nás čekají. 2. Udály se nevyhnutelně velké změny ve společnosti, avšak nejedná se o katastrofu. Pokud budou uskutečňovány rozumným a k lidu citlivým způsobem, mohou přinést velký užitek, což ale také musí být jejich hlavním účelem. 3. Bylo nutné snížit počet politických stran, přičemž zvýšení současného počtu čtyř politických stran nebylo pravděpodobné. Za nejlepší proto Beneš považoval „přizpůsobit se jejich stávajícímu počtu“. Prozatímní národní shromáždění mělo být podle Beneše vytvořeno „co nejdříve a řádné Národní shromáždění zvoleno ještě před koncem roku“. Beneš zdůraznil dohodu o vytvoření vlády Národní fronty. Národní fronta podle něj „pracovala jako taková dobře“. Prezident doufal, že politické strany budou spolupracovat „loajálně, korektně, upřímně a tolerantně“, neboť na tom „závisela budoucnost státu“. 4. Vláda se správně rozhodla, že země musí být zbavena zrádcovských německých a maďarských elementů. Avšak jednalo se o velký cíl a toho neprojev viz Kačín, Václav: Vrací se hospodář: President Budovatel Dr. Edvard Beneš v Plzni 18. června 1945, Plzeň 1945, s. 24. Návštěva Plzně se ovšem uskutečnila již 17. června.
341 Tamtéž, 47088, N 7280. Benešův
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190503
/99/ mohlo Československo dosáhnout samo. „Musí v této záležitosti dosáhnout dohody se Sovětským svazem, Velkou Británií a Spojenými státy a nemám žádné pochybnosti, že takovéto dohody dosáhneme.“ Beneš však zároveň vyzval k trpělivosti a k rozumnému a uvážlivému postupu. 5. Znárodnění určitých druhů průmyslových podniků považoval Beneš za velký úkol na bedrech dělníků a úředních představitelů, avšak zdůraznil, že tímto krokem „nesmí být poškozen stát“. Na závěr projevu prezident zopakoval, že Československo je „spojencem Sovětského svazu a upřímným přítelem Velké Británie a Spojených států amerických“. A tak chtěl, aby to i zůstalo. Zájmem Československa podle Beneše bylo, aby vztahy mezi Spojenci zůstaly dobré a aby na nich mohl být vybudován nový bezpečnostní systém a dlouhotrvající mír. To měla být Benešovými slovy „naše upřímná, loajální a trvalá zahraniční politika“. Nichols ve své zprávě zdůraznil, že právě této pasáži se dostalo vřelého potlesku. Na závěr projevu Beneš varoval před velikostí nadcházejících problémů a vyzval ke spolupráci, maximálnímu úsilí, práci a smyslu pro odpovědnost. Dne 20. června 1945 poslal Nichols Foreign Office telegram, který se věnoval otázce voleb.342 Informace získal rozhovorem s ministrem vnitra Václavem Noskem, který – i když byl komunistickým politikem – nepatřil podle Nicholse k radikálnímu křídlu KSČ a jeho vystupování bylo mírněno i válečným pobytem v Londýně. Nosek potvrdil plán na vytvoření Prozatímního národního shromáždění, avšak zároveň britskému diplomatovi nastínil i možnost, že by do jeho svolání byl vytvořen konzultativní politický orgán podobný Státní radě v Londýně. Tím by se podle něj předešlo kritice, že stávající legislativa je založena na prezidentských dekretech a veřejnost na její formulaci nemá žádný podíl. Nosek byl pověřen vypracováním volební legislativy pro definitivní parlament a pro jeho volby. Jejími hlavními rysy měly být stejně jako před válkou tajné hlasování a proporční systém. Největší změnu představovalo snížení volebního práva z 21 na 18 let. To bylo podle Noskova vyjádření odůvodněno snahou umožnit volit té skupině obyvatel, která v posledních letech velmi pomohla republice v odboji, Slovenském národním povstání a v „domácí revoluci“. Bylo také možné uvažovat i o změně pasivního volebního práva kandidátů do parlamentu z dosavadních 25 na 21 let. Nichols se Noska dotázal, zda mu může položit i poněkud indiskrétní otázku, a sice, zda si myslí, že by volby byly svobodné, kdyby v zemi zůstala 342 TNA, Londýn, FO 371, 47088, N
7607.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190503
5. Zprávy o ustavení vlády na osvobozeném území
/100/
Rudá armáda. Po chvíli váhání Nosek odpověděl, že si nemyslí, že by Rudá armáda zasahovala do volebních výsledků. To ale neměl Nichols na mysli, neboť soudil, že by i její pouhá přítomnost ovlivnila rozhodování mnoha voličů. Nosek pokrčil rameny a setrval na své odpovědi, že je důležité, aby se volby konaly co nejdříve. Nicholsovo celkové hodnocení rozhovoru však vyznělo následovně: „Samozřejmě, žádné volby tu nebudou svobodné, dokud je zde Rudá armáda.“ Informace Nicholse o politickém systému doplnil 20. června 1945 z Moskvy A. Clark Kerr,343 který telegrafoval, že některé sovětské listy komentovaly uzavření dohody mezi sociálními demokraty, národními socialisty a komunisty o vytvoření Socialistického bloku a o koordinaci politických, ekonomických a sociálních otázek ve vládě. Podle Allenova hodnocení z 22. června to znamenalo, že Československo směřovalo k systému dvou velkých stran, a to proto, že nebyla obnovena agrární strana a mimo Socialistický blok zůstávali jen katolíci. 30. června se pak k tomu vyjádřil britský velvyslanec v Moskvě v krátkém telegramu, který se týkal konference sjednocené KSS a sociální demokracie v Bratislavě.344 Ta vyslovila plnou shodu a spolupráci ve všech otázkách. Další upřesnění Nichols podal ve zprávě z 25. června.345 Uvedl zejména, že zprávy o dohodě o vytvoření Bloku přinesl i český tisk. Dohodu označil Nichols za „mnohomluvnou – wordy one“ a podle jeho současných informací, pocházejících nepochybně z okruhu politiků národních socialistů, nemusel být její obsah brán „příliš vážně“. Samotný fakt jejího uzavření byl však podle britského diplomata závažný. Přislíbil, že se bude snažit v rozhovorech s českými politiky zjistit skutečný význam této dohody. Počátek jejího uzavření viděl Nichols v jednáních, která započala „před třemi lety“ v Londýně a ve kterých se angažoval i prezident Beneš.346 Určitou roli tak podle velvyslance při uzavření dohody o Socialistickém bloku sehrál i Benešův záměr redukovat počet stran v osvobozeném Československu. Dohodu o spolupráci v rámci Bloku dojednaly tři socialistické strany až po příjezdu do ČSR. Bezprostřední cíl, proč dohodu uzavřely, byl podle Nicholse „jasný“. Ať již by byl výsledek příštích voleb jakýkoli, levicové strany by měly mít zajištěnu většinu. To by bylo podle něj ještě důležitější, 343 Tamtéž, 47075, N 7279. 344 Tamtéž, 47089, N 7828. 345 Tamtéž, N 7867.
viz blíže Kuklík, Jan: Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945, Praha 2002.
346 K tomu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190503