„Domácí telefony jsou naproti,“ povystrčil bradu tím smě‑ rem. „Centrála vás spojí.“ „Pochybuji.“ „Co tím myslíte?“ Rozepnul jsem sako, abych mohl vytáhnout náprsní tašku. Viděl jsem, jak mu ztuhl výraz, když v podpaždí zahlédl oblou rukojeť pistole. Vytáhl jsem tašku a vyndal vizitku. „Mohl bych vás požádat, abyste mi zavolal hotelového de‑ tektiva? Jestli ho ovšem máte.“ Vzal vizitku a přečetl si ji. „Račte si sednout do haly, pane Marlowe.“ „Děkuji vám.“ Než jsem se obrátil zády k pultu, už telefonoval. Prošel jsem pod obloukem a usedl jsem u stěny, odkud jsem viděl na re‑ cepci. Nemusel jsem čekat dlouho. Ten muž měl tvrdá rovná záda a tvrdý rovný obličej s kůží, která nikdy nezhnědne, jenom zčervená a znova vybledne. Vlasy měl sčesané dozadu, převážně nazrzlé. Stál v klenutém vchodu a zvolna si prohlížel vestibul. Neutkvěl na mně oči‑ ma déle než na ostatních lidech. Pak vešel do haly a usedl do sousedního křesla. Měl na sobě hnědý oblek a hnědožlutého motýlka. Šaty mu dobře padly. Na hořejší polovině tváří mu vyrůstaly jemné plavé chloupky. Ve vlasech mu prokmitáva‑ ly nitky šedi. „Jmenuji se Javonen,“ řekl, ale nepodíval se na mě. „Znám vaše jméno. V kapse mám vaši vizitku. Co vás trápí?“ „Muž jménem Mitchell. Hledám ho. Larry Mitchell.“ „Proč ho hledáte?“ „Obchodní věc. Je nějaký důvod, proč bych ho neměl hle‑ dat?“ „Vůbec ne. Ve městě není. Odjel odsud časně ráno.“ „To mi také řekli. Trochu mě to překvapuje. Vrátil se domů teprve včera. Rychlíkem Super Chief. V L . A . si vyzvedl vůz a dojel sem. A byl také na mizině. Musel si vypůjčit na večeři. Večeřel ve Skleněném pavilonu s jednou dívkou. Byl hodně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190473