Pohádky pro kulíšky 2 (Ukázka, strana 99)

Pohled na medvídka zápasícího s tužkou Lin dokonale vyléčil ze smutku z nepovedené masky. Zanedlouho před sebou uviděla ten nejúžasnější převlek na světě.

Ve skříni objevila staré šaty, které už dlouho nenosila. Výroba mohla začít.

Když přišla domů Linina maminka a viděla kamarády, jak společně pracují, rozhodla se, že jim pomůže. Kdysi dávno si totiž sama šila oblečení a zbylo jí spousty krásných kousků látek.

96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190427

Lin byla stále veselejší a veselejší. Teď už si mohla být jistá, že se jí ostatní děti nebudou smát, nýbrž ji obdivovat!

Konečně bylo hotovo. Medvídek Ming byl nadšený, už jako malý se strašně rád díval na poletující motýlky. Mají tak krásná barevná křídla! Jeho kamarádka Lin se teď v jednoho obzvláště krásného proměnila. Nemohl se na ni vynadívat. „Já jsem tak šťastná! Děkuji ti Mingu!“ řekla Lin a pohladila medvídka po hlavičce. „Přála bych si, abys šel na ples se mnou. Prosím, že půjdeš?“ Ming nemohl odmítnout.

Konečně přišel večer a vesnička u rezervace Wolong se zaplnila lidmi v maskách. Lampy byly ověšeny papírovými řetězy a ve vzduchu se vznášely balónky. Takovou krásu Ming jaktěživ neviděl. Kapela na pódiu hrála staré čínské písně, při kterých se mu tajil dech. Lidé v maskách tančili, jedli a pili, a nikoho z nich nenapadlo, že je Ming skutečnou pandou. Jedna mladá slečna převlečená za princeznu jej dokonce vyzvala k tanci a pochválila jeho dokonalý převlek!

Ming se cítil jako popelka na princově plese. Byl všemi obdivovaný, lidé se zajímali, kdo je ten neznámý mladík v pandím převleku.

O půlnoci si všichni zpravidla slavnostně sundávají masky a volí se král a královna plesu. Ming by tuto volbu rád viděl, ale stejně jako popelka, s úderem půlnoci musel odejít.

Druhý den se dozvěděl, že jej chtěli lidé jmenovat králem všech masek a Lin by byla jeho královnou.

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190427

Jak medvídek Ming zahříval dračí vejce ína, země, ve které Ming žije, je velice prastarou zemí. Je tomu již dávno, co staří moudří muži vyprávěli legendy o dracích obývajících zdejší hory. Dnes jejich příběhům věří jen málokdo, ale i tak se lidé pro jistotu místům jako je Dračí hora vyhýbají. Avšak Mingova kamarádka Lin si nepřála nic jiného, než takového živého draka spatřit.

I on byl zvědavý. Draci jsou prý hrozně velicí, mají tělo pokryté šupinami a z nozder chrlí oheň. Také mají obrovská křídla, stačí jen jedno mávnutí a jsou na druhém konci země!

Tatínek kdysi Lin vyprávěl, že za Velkou čínskou zdí se v horách ukrývají poslední čínští zelení draci. Lin snila o tom, že až bude velká, půjde se tam podívat. Ten den právě nastal.

Ming ještě nikdy neopustil domovskou rezervaci a představa, že se dostane na nějaké nové místo, se mu líbila. Vždyť svět je tak velký a plný ještě nepoznaných věcí!

Jelikož je Čína opravdu rozsáhlá, nestihli by jí projít ani za měsíc.

Jenže oni ani neměli tolik času, museli se totiž vrátit do večera. Naštěstí měl Ming stále ještě kouzelnou hůlku, kterou dostal od hodné čarodějnice z hor. Stačilo mávnout a už se s Lin nacházeli před Velkou čínskou zdí. „Ta je ale obrovská!“ zvolal medvídek. „To tedy opravdu je! Paní učitelka ve škole říkala, že je prý vidět i z vesmíru!“ řekla Lin a vydala se na průzkum zdi. V dálce byly vidět hory. „Mingu, támhle! Podívej! Tam jsou určitě draci!“ Lin se nadšeně dala do běhu, avšak po chvilce se unavila.

Ming ji doběhl a požádal svoji kouzelnou hůlku, aby je ještě jednou přenesla. Tentokrát přímo do hor.

Prošli je křížem krážem, ale žádného draka zatím nepotkali.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190427