led v žilách
97
*** Bela byla jediná, na koho expedice spolucestujících nezapůsobila. Pohrdavě krčila nos, aby si všichni všimli, jak ji podávaná zpráva nudí. Podle Tóry ovšem byla příčinou jen závist, zkrátka jim tenhle malý výlet, jehož se nemohla zúčastnit, protože musela s Eyjólfem zůstat v táboře a inventarizovat počítače a technické přístroje, záviděla. Procházeli spolu všechny místnosti, Eyjólfur diktoval a Bela znechuceně všechno zapisovala, zatímco lékař odebíral další vzorky. „Vy si tedy myslíte, že mrtvola pohřešované geoložky ležela na místě vrtu?“ otázal se Finnbogi nevěřícně. „Na té fotografii přece může být jen pracovní rukavice.“ Odložil hrubozrnný tisk stranou. Eyjólfur zaprotestoval. „Určitě ne. Na ten vytištěný obrázek zapomeň a podívej se znovu na monitor. Při velkém zvětšení jsou na ruce vidět dokonce nehty.“ „Celé je to značně nereálné. Jak velká je pravděpodobnost, že se čirou náhodou vrtalo právě tam, kde ta žena ležela?“ „Velmi malá.“ Fridrikka byla dosud z toho nálezu silně rozrušená. „Vrtači sice prováděli řadu sond na různých místech, ale přesto by to byla veliká náhoda.“ „Mohla si tvoje přítelkyně všimnout, že se ocitla blízko chatky? Možná se v ní chtěla ukrýt před bouří.“ Geoložka zavrtěla hlavou. Její vlasy byly stejně zplihlé jako na ostatních hlavách. „Ne. Když Oddný Hildur zmizela, stála chatka jinde. Po každém vrtu se stěhovala. Nevím, kdy ji přivezli právě tam, kde je teď. Za mého pobytu byla i s vrtnou soupravou víc na severu.“ „Možná se pokoušela dostat právě tam a nedošla,“ usoudil Matthias. „To by se ovšem vzdálila pořádný kus z tábora,“ poznamenal Eyjólfur. „Pěšky je to hrozná dálka. Neumím si představit, že by se při takovém počasí dostala takhle daleko.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190425