98
Melanie Rose
ale naštěstí poslouchal předpověď počasí a zůstal doma, ale dneska někam zmizel a my tu umíráme strachem. Neumíme si představit, kam v takovémhle počasí mohl jít, ale jinak jsme v pořádku – tedy pokud zůstaneme u ohně.“ „Sníh venku je pěkně hluboký,“ sdělil nám Colin. „Z vesnice mi to sem trvalo přes hodinu a nebylo vidět, že by tudy šel ještě někdo jiný. Než jsem vyrazil, poslouchal jsem rádio a hlásili, že už začali čistit hlavní silnice, ale spousta těch vedlejších je pořád neprůjezdná.“ „No ale kde by tedy mohl být?“ Tara sklepla karty o stolek do balíčku. Colin pokrčil rameny, jako že jeho se Vincentovo zmizení netýká. „Vincent se o sebe dokáže postarat, určitě je v pořádku.“ „Co se děje ve světě, tedy kromě toho počasí?“ zeptala jsem se váhavě a doufala, že má Colin ohledně Vincenta pravdu, a také jsem chtěla slyšet, jestli svět za hranicemi tohoto domu ještě normálně funguje. „My jsme tu opravdu úplně odříznutí, bez elektřiny a bez telefonu.“ „Svět je pořád stejný,“ odpověděl Colin a natáhl si nohy k teplu sálajícímu od žhavých polen. „Ale lidi museli v té sněhové bouři opustit auta i náklaďáky a helikoptéry musely dopravit několik starších lidí do nemocnic. Ta sněhová kalamita je opravdu dost rozsáhlá. V televizi radí, aby lidi raději zůstali doma a počkali, až se situace uklidní.“ Starostmi své sestry se očividně moc nezabýval, a pokud šlo o mě, převážila jeho zvědavost. „Vyprávějte mi svůj příběh, Kate. Co všechno si pamatujete z toho, jak jste se sem dostala?“ „Nic moc. Vzpomínám si jen, že jsem se probrala někde u silnice ve sněhu a ukrutnou dobu jsem se někam vlekla pěšky, než mě tam Vincent našel ležet. Nemám ani ponětí, jak jsem se sem dostala, ani kdo vůbec jsem. Neumíte si představit, jak je to hrozné, nic nevědět.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190422