98
robert crais
ozve. Právě teď mě ale víc zajímá, jak sem dostat majitele, aby si to tu uklidili a zajistili.“ Pike prošel kolem kozích hlav k předním dveřím. Pozorně si prohlédl benzinku a budovy na protější straně ulice a přemýšlel, zda Strawovi lidé něco viděli a jen stáli a dívali se. „Pojďme, Pikeu,“ zopakovala Hydecková. „Vážně. Správně byste tady vůbec neměl být.“ Pike je následoval ven. Betsy Harmonová měla stále ruce založené na prsou. „Přijdou sem lidi z forenzního?“ „To existuje jen v televizi. My máme oddělení vyšetřování vědeckými metodami.“ Hydecková zabouchla dveře. Ohnutý rám jí práci ztížil, proto se McIntosh natáhl, aby jí pomohl. Stejně se nedovřely úplně. „Jsou to zvířecí vnitřnosti, paní Harmonová. Ten, kdo to udělal, je asi ukradl na hispánském tržišti. Latinoameričani prodávají hodně kozího masa. V kolik hodin sem pan Smith obvykle chodí?“ „Wilson je tady každý den v devět, vždycky kromě neděle. Když má nějakou roznášku, přijde dřív, ale v devět tady jeden z nich vždycky je. Touhle dobou už tu bývají.“ Pike se podíval na hodinky – bylo téměř půl desáté. Hydecková pohlédla na ty svoje ve stejný okamžik a netrpělivě se zamračila. „Možná dneska nepřijdou, když má otřes mozku. Měl by ležet v posteli.“ Betsy Harmonová stiskla paže ještě pevněji. „Ležet v posteli neznamená, že si vypnete telefony. Někdo musí ten svinčík uklidit.“ „Nechali jsme jim zprávu. Víc dělat nemůžeme.“ „Co když si nezkontrolují telefon? To svinstvo se začne kazit. Přijdu o zákazníky, když to tu bude smrdět. Všimnou si toho lidi z ulice.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190421