jako když vás někdo chválí. Jen na krátkou chvilku o ní popřemýšlejte. Vyvolejte si vizuální představu, která je příjemná. S bolestivou emocí a potěšující emocí v mysli nyní započněte meditační sezení. Přesuňte mysl na dech a nejprve ho nechte, aby vám byl oporou. Dovolte dechu, aby vám byl přítelem po dobu, kdy cvičíte bytí v přítomnosti. Pokud vám mysl odbíhá, k čemuž obvykle dojde, stačí se k dechu zase vrátit. Dělejte to kratší dobu, třeba pět minut, a pak si odpočiňte ve stavu otevřené vnímavosti. Vzpomeňte si, že v prostoru se může objevit cokoli a že se to může stát předmětem a oporou vašeho učení. Takže nyní si myslí vykonstruujte – nebo za pomoci paměti či vizuální představy vyvolejte – ve své vnímavosti emoci, která je nepříjemná, a svou pozornost na ni zaměřte. Všímejte si, zda se s povahou tohoto pocitu dokážete spojit. Kdyby vás někdo požádal, abyste mu popsali pocit, který z dané emoce máte, co byste mu sdělili? Plně se soustřeďte na emoci samu, takovou, jaká je. Některým lidem pomáhá, když mohou pocítit, jakou emoce má teplotu nebo povahu, případně vycítit, kde se v těle nachází. Pro někoho je to velmi snadné, pro jiného zase dost obtížné. Udělejte prostě vše pro to, abyste s nepříjemnou emocí zůstali přítomni. Dělejte to jen krátkou dobu a pak si zase odpočiňte ve stavu otevřené vnímavosti. 109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190373
Pokud se vám někdy mysl zatoulá pryč, jemně ji přiveďte nazpět, aniž byste ovšem použili hodnotící nálepky „správně“ a „špatně“. Emoce nás často zavedou do určitého příběhu nebo k myšlenkám. Když se objeví myšlenky, zaznamenejte je, všimněte si jich a pak se uveďte do pocitu spojeného s emocí. Zde, v bezprostřední blízkosti emoce, do které se vžijete, leží možnost posunout se do otevřenosti a přijetí. Zjistíte, že je to velmi osvobozující a nakonec i uklidňující. Chtěla bych vás povzbudit, abyste na své emoce byli zvědavi a dovolili si do nich vstupovat, abyste mohli zažít toto otevření. Takto se otevírá srdce. Takto vzniká soucítění – soucit se sebou samým a soucit s druhými. Následně si toto cvičení zopakujte, ale tentokrát si při něm vyvolejte nějakou příjemnou emoci.
Ať váš učitel bude mluvit sebevíc, nezabrání tomu, abyste nešli cestou emocí a jejich klasického vývoje od emoce k myšlence a následně k vyhrocující se emoci. Do svých emocí se potřebujete dostat; během meditace s nimi potřebujete být sami, abyste si mohli začít uvědomovat, jak vás omezují. Emoce se podobají měnící se, dynamické, živé vlastnosti vody, my je však zamrazujeme do ledu tím, že je odstrkujeme nebo je necháme vyhrotit. Ze svých emocí děláme zmrzlé 110
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190373
předměty, pokládáme je za pravdivý obraz skutečnosti a výsledkem je, že nad námi získají takovou moc. Cvičíme tedy znovu a znovu, jak se navracet k předmětu meditace, což je způsob, jak tuto zafixovanou vlastnost přerušit. Uchopení a fixace – to je to, co zde přerušujeme. Doufám, že v průběhu let bude vaše motivace k tomuto cvičení jen růst a že se mu budete věnovat, kdykoli si povšimnete, že vás neposedná mysl vleče tisícerým směrem. Doufám, že vaše motivace bude natolik silná, abyste se vrátili zpět a odhalili pravou povahu své mysli. Dopřáváte si spojení s přirozeným, otevřeným stavem mysli a začínáte rozpouštět starý zvykový vzorec fixování a uchopování. Meditace pomáhá tuto fixaci přerušit využitím našich emocí, a to velice neagresivním, jemným a přátelským způsobem, protože jsme do tohoto procesu přizvali relaxaci a otevřený prostor. Učíme se rozpoznávat nestálost svých emocí tím, že do nich vstupujeme a necháváme je míjet, jako oblaka na obloze.
111
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190373