98
nezávislou, arogantní a ignorující primární zájmy Francie z hlediska obchodu a partnerství.229 V březnu 2007 došlo v Ouagadougou k podpisu mírových dohod mezi Laurentem Gbagbem a Guillaumem Soroem, které obsahovaly několik závazků pro jednotlivé protagonisty celého střetu. Především se jednalo o odzbrojení bojujících frakcí, reunifikaci ivoirského teritoria a uspořádání obecných voleb. Přestože cílem mírové smlouvy nebylo hledat řešení otázky národnosti a občanství v Côte d’Ivoire, bylo zřejmé, že následná jednání se budou muset nést v duchu celospolečenské diskuze nad povahou budoucího uspořádání společnosti a státu. Výsledná podoba musí být akceptována širokou veřejností i politickými subjekty, jinak hrozí recidiva konfliktů, ať již způsobená nerovným přístupem k půdě či k občanství a s ním souvisejícím výhodám v Côte d’Ivoire.230 Poslední vývoj v Côte d’Ivoire nicméně nenaznačuje ve vztahu mezi znepřátelenými bloky žádný posun. To se projevilo již během předvolební kampaně v roce 2009/2010, kterou provázely nejasnosti a opoziční kandidáti byli různými způsoby perzekvováni ze strany vlády Laurenta Gbagba.231 Vše vyvrcholilo samotnými volbami, v nichž zvítězil Alassane Ouattara, nicméně za vítěze voleb se prohlásil právě Gbagbo, čímž na sebe a svoji zemi přivolal kritiku nejen z Evropy, ale i sousedních zemí, sdružených ve společenství ECOWAS, které jej vyzvaly k opuštění úřadu.232 Křehká stabilita Côte d’Ivoire má přitom význam pro značnou část západní Afriky, neboť sousední země, jako Burkina Faso, Mali, Guinea nebo Libérie, mohou být dalšími násilnostmi v Côte d’Ivoire ohroženy. Zvláště Burkina Faso má, zejména vzhledem k ivoirským Burkinabé, eminentní zájem na urovnání vztahů se svým jižním sousedem, na němž je do značné míry ekonomicky závislá.233 Mezinárodní společenství vyzvalo ústy generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna k okamžitému urovnání krize,234 nicméně více jak deset let trvající nestabilita v Côte d’Ivoire naznačuje, že žádný mezinárodní subjekt nemá dostatečné mechanismy k prevenci podobných jevů, přičemž ekonomické sankce nemusejí vždy přinést jen pozitivní výsledky.
229 I. Souare: France in the Ivoiran Civil War, s. 242–243. 230 H.-M. Yeré: Reconfiguring Nationhood in Côte d’Ivoire?, s. 63. 231 ICG: Côte d’Ivoire. 232 Voice of America: ECOWAS Urges the Ivorian President to Step Down (16. 12. 2010). 233 ICG: Côte d’Ivoire, s. 15–16. 234 BBC: UN chief Ban rejects call for Ivory Coast troop pullout (19. 12. 2010).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190345