98
nezávislou, arogantní a ignorující primární zájmy Francie z hlediska obchodu a partnerství.229 V březnu 2007 došlo v Ouagadougou k podpisu mírových dohod mezi Laurentem Gbagbem a Guillaumem Soroem, které obsahovaly několik závazků pro jednotlivé protagonisty celého střetu. Především se jednalo o odzbrojení bojujících frakcí, reunifikaci ivoirského teritoria a uspořádání obecných voleb. Přestože cílem mírové smlouvy nebylo hledat řešení otázky národnosti a občanství v Côte d’Ivoire, bylo zřejmé, že následná jednání se budou muset nést v duchu celospolečenské diskuze nad povahou budoucího uspořádání společnosti a státu. Výsledná podoba musí být akceptována širokou veřejností i politickými subjekty, jinak hrozí recidiva konfliktů, ať již způsobená nerovným přístupem k půdě či k občanství a s ním souvisejícím výhodám v Côte d’Ivoire.230 Poslední vývoj v Côte d’Ivoire nicméně nenaznačuje ve vztahu mezi znepřátelenými bloky žádný posun. To se projevilo již během předvolební kampaně v roce 2009/2010, kterou provázely nejasnosti a opoziční kandidáti byli různými způsoby perzekvováni ze strany vlády Laurenta Gbagba.231 Vše vyvrcholilo samotnými volbami, v nichž zvítězil Alassane Ouattara, nicméně za vítěze voleb se prohlásil právě Gbagbo, čímž na sebe a svoji zemi přivolal kritiku nejen z Evropy, ale i sousedních zemí, sdružených ve společenství ECOWAS, které jej vyzvaly k opuštění úřadu.232 Křehká stabilita Côte d’Ivoire má přitom význam pro značnou část západní Afriky, neboť sousední země, jako Burkina Faso, Mali, Guinea nebo Libérie, mohou být dalšími násilnostmi v Côte d’Ivoire ohroženy. Zvláště Burkina Faso má, zejména vzhledem k ivoirským Burkinabé, eminentní zájem na urovnání vztahů se svým jižním sousedem, na němž je do značné míry ekonomicky závislá.233 Mezinárodní společenství vyzvalo ústy generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna k okamžitému urovnání krize,234 nicméně více jak deset let trvající nestabilita v Côte d’Ivoire naznačuje, že žádný mezinárodní subjekt nemá dostatečné mechanismy k prevenci podobných jevů, přičemž ekonomické sankce nemusejí vždy přinést jen pozitivní výsledky.
229 I. Souare: France in the Ivoiran Civil War, s. 242–243. 230 H.-M. Yeré: Reconfiguring Nationhood in Côte d’Ivoire?, s. 63. 231 ICG: Côte d’Ivoire. 232 Voice of America: ECOWAS Urges the Ivorian President to Step Down (16. 12. 2010). 233 ICG: Côte d’Ivoire, s. 15–16. 234 BBC: UN chief Ban rejects call for Ivory Coast troop pullout (19. 12. 2010).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190345
Zaostřeno na ohniska napětí v současné Africe
V této kapitole si představíme několik významných ohnisek napětí, z nichž každé se vyznačuje zcela odlišnou historií, průběhem a intenzitou. Komparace občanských válek a konfliktů v Súdánu, regionu Velkých jezer, zemích Guinejského zálivu a západní Afriky nás však vede k jednomu společnému jmenovateli, kterým je dědictví a vliv koloniální minulosti ve všech sledovaných případech. To by však bylo k vysvětlení daných konfliktů velmi málo, proto je třeba jednotlivé konflikty v historické perspektivě více strukturovat a zabývat se i jinými faktory, socioekonomickými, politickými, etnickými, náboženskými či mezinárodními, které přispěly či stále přispívají k udržování či naopak k ukončení konfliktů a násilností. V minulých kapitolách jsme si nastínili základní kořeny a některé dílčí aspekty přispívající ke vzniku napětí. Zabývali jsme se ekonomickými vlivy, otázkou vládnutí, sociální marginalizace, ekologickými změnami, historickým dědictvím aj. K těmto jednotlivým otázkám jsme si uvedli mnoho dílčích příkladů pro názornou ilustraci. Nyní je na čase přistoupit k několika oblastem napětí v Africe, jejichž mezinárodní význam je nezpochybnitelný. V následující kapitole se budu zabývat několika typy konfliktů, které se, jak si ukážeme, mohou v prostoru a čase vyvíjet a přesahovat z jedné kategorie do druhé. Co se kategorizace konfliktů týče, sociální vědci rozlišují několik typů: pohraniční a teritoriální konflikty, občanské války a interní konflikty mající mezinárodní odezvu, politické a ideologické konflikty, konflikty o následnictví v dekolonizovaných územích a ostatní konflikty spojené s iredentismem a přesuny obyvatel.235 V předcházejících kapitolách jsme na některé typy těchto konfliktů již narazili, ale zabývali jsme se jimi z jiného důvodu a v jiné perspek235 A. Bujra: African Conflicts, s. 3.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190345
100
tivě, šlo nám spíše o nastínění možných příčin než o detailní průběh. V této kapitole se dostaneme k detailnějšímu rozboru významných afrických konfliktů a ukážeme si, jak se vyvíjely v čase a prostoru. Zatímco v předchozích kapitolách jsme se zabývali spíše lokálními a regionálními konflikty a ohnisky, často s nízkou intenzitou (např. pastevci vs. zemědělci v západoafrickém Sahelu), nyní pohovoříme o konfliktech, či spíše válkách, které daleko přesáhly hranice svého vzniku, ale v mnoha případech také hranice „běžného typu konfliktu“, čímž máme na mysli nebývale intenzivní násilí v námi sledovaných oblastech, které si vyžádalo v nedávné minulosti (a v některých případech si stále žádá) statisíce či miliony lidských životů.
Súdán Súdán bývá v literatuře mnohdy označován jako „most mezi civilizacemi“ spojující arabský svět s kulturami subsaharské Afriky. Samotný vznik Súdánu v jeho dnešních hranicích je spjat s dlouhotrvajícími střety mezi arabsko-muslimskými nájezdníky ze severu a nilotskými obyvateli jihosúdánských nížin. Otrokářské nájezdy a bezpráví vládnoucí v pohraničních oblastech mezi oběma entitami se odrazily ve formování samostatného Súdánu a v pojetí súdánské identity na severu a jihu. Málokterá země Afriky zažila takové propojení náboženství a politiky jako právě Súdán, ačkoliv tradiční deskripce občanské války v Súdánu jako konfliktu mezi arabsko-muslimským severem a křesťansko-animistickým jihem poněkud pokulhává, neboť vytváří dojem jakýchsi vzájemně bojujících monolitů hájících zcela rozdílné ideje. Obě dvě entity byly po dlouhá desetiletí utvářeny na základě souboje rozdílných myšlenek a politických představ a uvnitř obou docházelo a neustále dochází k vnitřnímu pnutí daleko překračujícímu předchozí zjednodušenou charakteristiku. Velmi podrobnou analýzu vývoje SPLA/SPLM (Súdánská lidová osvobozenecká armáda / Súdánské lidové osvobozenecké hnutí) napsal Arop Madut-Arop,236 nicméně i další díla jihosúdánských „insiderů“ jsou cennými vhledy do pozadí občanské války,237 jejíž dědictví se v současném politickém životě Súdánu stále projevuje. Vznik organizací bojujících za emancipaci súdánského jihu a vymanění se z cizí nadvlády, ať již Britů či Arabů, je nutné vnímat v širším historickém kontextu. 236 A. M. Arop: Sudan’s Painful Road to Peace. 237 J. M. Jok: War and Slavery in Sudan; týž: Sudan; L. Akol: Southern Sudan.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190345