obou bloků, že jejich angažmá je pro další vývoj třetího světa prospěšné a že svou aktivitou pomáhají bojovat s problémy jako chudoba, nevzdělanost, vysoká úmrtnost apod. Oba bloky přitom byly zcela přesvědčeny, že tento boj proti negativním jevům v rozvojových společnostech naprosto závisí na tom, na kterou stranu se daný rozvojový stát přikloní v soupeření studené války. Tedy obě strany lavírovaly ve třetím světě, aby si zajistily vliv ve strategických regionech, aby udržely globální mocenskou rovnováhu, aby získaly přístup k trhům, nerostným surovinám či prostě pracovní síle. Při tomto lavírování se však zároveň hrálo o budoucnost společností žijících v těchto státech. Z pohledu Západu není vývoj v komunistických státech skutečně demokratický, svobodný ani dostatečně rychlý – neboli není spravedlivý. Z pohledu Východu pak samotný stát a kapitalismus jsou elementárními překážkami rozvoje spravedlivé společnosti. Proto je z pohledu východního bloku zcela přirozené považovat za klíčovou složku rozvojové spolupráce vojenský materiál a výcvik. A bylo zcela lhostejné, zda západní instituce tyto položky mezi rozvojové počítaly, či nikoliv. Rozvoj bez socialismu nebyl možný (či dokonce myslitelný) a socialismus bylo nutné si v mnoha případech vybojovat. Leninova vize krvavé revoluce jako cesty přechodu z jedné historické fáze do druhé se přetavila do podoby antikoloniálních a občanských válek v rozvojových zemích. A přechod od jedné méně spravedlivé historické fáze do druhé – lepší a spravedlivější, to je v podstatě definice rozvoje, který definujeme jako „získávání dokonalejší, úplnější formy“.203 Oba aktéři se tak z podobných důvodů snažili zajistit si mocenskou převahu a přitom pomoci rozvojovým zemím, volili podobné strategie jako dodávky potravin, léčiv, výstavbu infrastruktury, poskytování úvěrů i grantů, politickou i materiální podporu vybraných vlád, přestože jejich cíle byly nesmiřitelné. Pokud snad neúplnost našich informací, nepřesnost našich argumentů či jiné nedokonalosti tohoto textu způsobí, že jiní kvalifikovaní odborníci se budou tímto tématem hlouběji zabývat, aby tyto naše nedostatky zkritizovali a napravili, budeme i to považovat za úspěch, který si dané téma nepochybně zaslouží. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190279
English summary The proposed book deals with the development cooperation of the former Eastern Bloc during the Cold War era. The main topic of the book are methods in which the Eastern Bloc legitimized its activities in the developing world and what the image of development was like in terms of the socialist camp. After the end of the Cold War, this research topic has been moved largely to the background, although it can provide us a proverbial mirror for the critical assessment of previous and present activities of the “first world”. In a number of areas, we attempt to find parallels between the rivalry of donors in terms of the Cold War and the contemporary competition of donors in the multipolar system. Although we are not claiming a patent on the functioning and perfection of such parallels, we do consider these parallels as appropriate for the analysis of the present situation. China’s permeation into the developing world can seem to Western donors as an original and current trend – which is, of course, true – but at the same time, similar competition of a non-democratic actor with different strategies and pragmatic interests had already existed. In this book, the reader will find not only elaborations on the ideological justifications of development activities, specific examples of development cooperation and its utilization as a tool of Cold War rivalry, but also basic information on the transformations of development strategies and tools in the Eastern Bloc. Due to the book’s place of publication, it is also supplemented by an analysis of the development activities of former Czechoslovakia, as we also deal with how Czechoslovak development involvement affected the character of present Czech development cooperation.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190279
Maroko (339)
Sýrie (281) Afghánistán Turecko (470) Irák (382) (608) Pákistán (210) Indie (2518) Egypt Bangladéš (909) (199)
Alžírsko (397)
Sýrie (434) Turecko (467)
Indie (3473)
Brazílie (1490)
Alžírsko (437) Ghana (540)
Egypt (1813)
Malajsie (739) Singapur (493)
Argentina (1518)
Mapa 1 Hlavní obchodní partneři SSSR ze zemí „třetího světa“ v letech 1975 až 1979 Zdroj: Albright, D. E., Soviet Economic Development and the Third World, Soviet Studies, XLIII, 1991, No. 1, s. 47
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190279