Marocké povídky (Ukázka, strana 99)

a upřímného. Nemohl jsem nikdy porozumět rozdílu mezi čistotou, v níž věří jednotlivec, a onou chasteté, v níž se obrozuje církev a lidstvo a o níž se obecně a veřejně horuje. Kolik bývá povrchnosti v kolektivní představě čistoty nebo svinstva. Žena, s kterou jsem hovořil v nestřežených chvílích v Kara Tepe, byla vděčná za každé slovo vyjadřující obdiv, kterým jsem v ní potvrzoval přitažlivost jejího ženství. I proto jsem pozorně naslouchal Mahdžubího vyprávění.

Ve Figuigu vzniklo všeobecné pohoršení nad jednáním Zohry a nad Hseinovou nedbalostí. Ahmed si nepřivede do rodiny ohmatané ovoce, nakousnutou pečínku. Došlo ke sporu, v němž šlo o imaginární čest dvou klanů. Hsein prohlásil, že Zohra je nejpoctivější děvče a že za ni ručí. Protože ji Ahmedovi slíbil, je jasné, že nikdy nepochyboval o její čistotě. Věří-li Ahmed nactiutrhačným řečem o jeho dceři, urazil tím Hseina a ten žádá omluvu. Ahmed se však nechtěl omluvit, protože lidé Zohru viděli samotnou s jiným mladým mužem, a to není v pořádku.

Jak by se řešil rozumně takový případ? Snad by se rodiny rozešly a dcera se provdala za jiného ženicha.

Ve Figuigu však takové nařčení zničí další možnost vdát se. Všem se bude zdát samozřejmé, že svatba se ruší, protože Zohra není pannou. Ahmed a po něm už nikdo nekoupí použité zboží.

Staré zvykové právo muslimského Maghrebu počítá s takovou situací. Figuig jako řada dalších atlaských obcí má svého kapa. Existují ohledavači mrtUkázka elektronické knihy, UID: KOS190194

vol a podobně existují úřední ohledavači počestnosti.

Kdo je to kap? Cejchovač panen, obecní deflorátor.

Ve Figuigu byl kapem soudní úředník. Jeho povinností bylo neodvolatelně rozhodnout, zda nevěsta byla před svatební nocí virgo intacta. Potvrdí-li se neposkvrněnost dívky, nikdo nemá právo tvrdit opak. Staly se případy, že otec zapudil svou dceru, když kap shledal, že není pannou.

Nastal původně ujednaný den svatby a Hsein povolal kapa, aby rozhodl. Frühbus se na mě podíval a řekl: „To je něco podobného jako ius primae noctis našich feudálů. Někdy to bylo vlastně k užitku, protože se ženich nikdy nedozvěděl, zda jeho žena už předtím s někým spala.“ Vzal jsem mechanicky hromádku karet, srovnal je a bezmyšlenkovitě sejmul. Poprvé dáma, podruhé kluk. Spodek v kamizole a vysokých botách. „Ženiny hříchy vzal na sebe feudální pán. Pochybnost bývá lepší než jistota.“ A Mahdžubí pokračoval: Kap se dostavil večer do Hseinova domu, dal se pohostit a potom odešel s plačící Zohrou do připravené ložnice. Nu, tak se rozhodovalo o nepřátelství dvou rodin, o štěstí Zohry (rozuměj, o jejím právu žít) a také o klidu ve Figuigu. Hsein hleděl nepohnutě před sebe a čekal. Jeho ženy ve vedlejší místnosti rozebíraly v hádce osudy rodu. Zelená dáma se sešla s žaludovým esem, které znamená smrt. Kap držel v ruce trumfy a mohl přebít. Byl falešným nebo poctivým hráčem? Jenže v tomto případě, říkal jsem si, poctivá Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190194

hra mohla znamenat také nesmyslnou smrt. Tady měl smysl jedině soucit. Kap nevykonával své úřední pověření často, a proto se každý případ stával událostí, neopakovatelným gestem.

Za dlouhý čas, plynoucí pro Hseina tisíckrát pomaleji než podobné hodiny jiných večerů, se kap objevil ve dveřích. Zavolal na Hseina a Ahmedovy svědky.

Vychutnával vteřiny ticha, které obsahovaly předzvěst ortelu. Jeho odpověď potvrdila nevěstinu čistotu, kterou uchovala pro svého ženicha. Přízrak rodové pře a řetězu násilností ve jménu cti se rozplynul. Zůstal jen nevyslovený stud z nařčení. A pocit zažehnané krutosti. Pochyby zmizí rychleji než smrtelné rány. Jak tomu skutečně bylo a nebylo, už nebude nikoho bolet.

Kap z Figuigu byl moudrý a spravedlivý. Hsein s Ahmedem připravili nádherné mešui, opékaná jehňata vonící silicemi Atlasu. Omastek stékal po žebrech zvířat a plnil prostranství líbeznou představou hodů. Oslava usmíření ve jménu panenství a zdrženlivosti. Teď se mohlo žertovat, protože náruživost a vášeň ve Figuigu nepřísluší neprovdaným ženám. Svatba Ahmedova syna a Hseinovy dcery byla slavná. Kolem jejich postav se šířilo rituální kouzlo.

Mahdžubí si zapálil cigaretu. Jako bychom se domluvili, Kais rozdal karty a horlivě jsme začali licitovat. Červený kluk a král, dvojnásobný mariáš. Buslaham přistrčil petrolejku. Atlaská noc hrála s námi, spravedlivě a divoce. Cítil jsem přímo fyzicky tu přírodní vášnivost noci, kterou trpí muslimští hoši a dívky.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190194