předčít. Nadporučík Kámen se domníval, že Reportáž psal Julius Fučík pro Rudé právo, a byl za ni proto za okupace od Němců zavřen; velice ho překvapilo, že to bylo spíše naopak, ale usoudil, že se koneckonců spletl jen v časovém pořadí, a nadporučík Růžička souhlasně prohlásil, že jeho odpověď může být proto klasifikována jako v podstatě správná. Snaživý poručík Hezký informoval pak komisi, že Fučík se před válkou zabýval též hudebním skladatelstvím, což se v brožurách neprávem opomíjí, složil například valčík Bruslaři, ale v době národní pohromy dal své síly cele do služeb lidu. To, že poručík Šlajs myslel, že Jaro na Odře je román o polských vorařích, nebo že paní nadporučíková si popletla oba Ostrovské, vypadalo vedle těchto rekordních výkonů jako zanedbatelná neznalost. v v v Paní nadporučíkovou však nepoškodila. Dlouho neměl nadporučík Růžička odvahu vůbec se jí na něco ptát, ale konečně se osmělil a otázal se kandidátky na hodnoty a obsah románu Vítr se nevrací a co si z něho odnesla pro svoji další – pro svůj – ehm – pro život, jaksi. A tu jako by melodický mezzosoprán naplnil omleté fráze novým životem a omšelé poetismy jako by znovu nabývaly smyslu. Rotného dokonale omámilo její kouzlo, zastřený hlas, podobný tónu anglického rohu; doprovázela ho měkká vůně, umělá, nasládlá, umělá, jako ty granátové rty byly umělé, i perleťový povlak zoubků, i smolné oblouky řas a vlasy, zvlněné kolem milostné šíje. Byl z toho všeho docela omráčen; miloval umělé věci, byly vytvořeny s námahou, s námahou udržovány a nakonec podléhaly přirozené zkáze všeho. Touha v něm explodovala, vydrala se z něho ven k té barevné ženské, přímo materiální touha, která se jí musela dotknout, chytit ji za srdce, nebyla přece z vosku, jenom na povrchu byla umělá – ale na hezké paničce nebylo nic vidět. Odpověděla na otázku, patrně nikdo nevěděl co, nadporučík se otočil ke komisi s dotazem, má-li 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190179