98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 4
Chce‰ nûco dodat, medvídku?“ naklonil se k zajatci a zlehka zatlaãil na ãepel. „Udûlejte, co fiíká!“ „Spalle, provûfi, jestli nûco nechybí.“ Spalle sklonil meã a poklekl k hromadû vybavení. „Nejspí‰ je to v‰echno!“ „Jeden balík s obvazy a krátké vázací lano, bleskem! Sedlejte konû, sarkofág mezi dvû zvífiata. Natáhnout a nabít ku‰e. Hlohu, pomoz mu, N’Dele do ‰iku, uzavfiít trojúhelník, pokud tû mÛÏu poÏádat.“ „StÛj, kdo tam?!“ vykfiikl Hloh a pozvedl nataÏenou a ãerstvû nabitou ku‰i. „OheÀ a Strom, hlupáku!“ odpovûdûl Grunaldi v˘kfiikem a zase se schoval za dvefimi. „V‰ichni v pofiádku?! Máte vûznû?!“ kfiikl Drakkainen. „Svlaãec seknut˘ do nohy. MÛÏe chodit, ale kulhá. Vûznû máme.“ Vy‰li na nádvofií, Grunaldi v trochu zproh˘bané, zdeformované pfiilbû, která nebyla jeho, kráãel jako první, za ním vysok˘ vousat˘ zrzek v koÏené ãapce a na konci Svlaãec poskakující na jedné noze a s druhou ovázanou nasákl˘mi hadry natrhan˘mi z nûãí ko‰ile, ztûÏka se opírající o Pilífiovo rameno, oba s ukofiistûn˘mi meãi v rukou. „Dokonce ani hned nepochopil, Ïe jdeme za ním,“ vysvûtloval Grunaldi. „Na ty dva u prvních dvefií do sklepa staãilo houknout a poprosit je, aby nás vedli dál. Teprve dole jsme se setkali s nûjak˘mi nezdvofiáky, které jsme museli zabít. Kata bohuÏel taky.“ „Dobrá. Spalle, obvaÏ Svlaãce. Pylyr a Hloh, posbírejte poztrácené meãe, a do studny s nimi. Seberte vybavení, vypadneme.“ âtyfii zamraãení vojáci se objevili znovu i s dal‰ími osedlan˘mi koÀmi. „Dobrá, Grunaldi, prohlédni ty konû, jestli nám nedali nûjaké zchvácené. Pokud ano, vበstyrsman za to zaplatí uchem.“ „Docela to jde. Na trÏi‰ti bych je nekoupil, ale kus cesty zvládnou.“ „Co takhle skoãit do hostinského pokoje nad stájemi pro na‰e vaky?“ prohlásil muÏ z vûzení. „Mám tam svoje oblíbené kostûné párátko.“ „Je mi líto,“ odpovûdûl Drakkainen. „V Zahradû si koupí‰ jiné.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190105