a zjistit, kdo si poslední dobou kupoval nedioptrické kontaktní čočky zelené barvy a nechal se poučit o jejich nasazování.“ Asi jsem se měl zlobit – a kdyby mi takhle vytíral zrak nějaký chlápek, taky že bych se zlobil! Ale byla to žena – mladá, hezká a příjemná. Začínal jsem ji obdivovat. Abych to trochu zakryl, řekl jsem mírně sarkasticky: „No, skoro jste nám to vyřešila. Teď už jenom chybí, abyste mi řekla, jak byl vysoký a…“ „V centimetrech vám to neřeknu,“ hned mě přerušila, „ale můžeme to zjistit. Pamatuju si přesně, kde stál. Je tam v linu taková ďubka, jak tam nedávno jedna paní upustila bedýnku.“ No – a co z toho, řekl jsem si, ale milý hlásek už zase pokračoval: „Jak tam tak stál, viděla jsem mu přes jeho levé rameno na kousek hodin. Velká ručička ukazovala právě padesát minut a byla jí vidět jen špička. Takže když se tam někdo postaví zase tak, abych viděla totéž, můžete snadno určit výšku pachatele v centimetrech, když vás to tak zajímá.“ Namítl jsem, že bych k tomu potřeboval aspoň deset různě vysokých chlapů, než to trefíme, ale zase měla poslední slovo: „Ani ne. Řekla bych, že byl přibližně tak vysoký jako já. To víte – vlastní výšku má člověk nějak zafixovanou, takže stejně vysokého člověka obvykle rozezná. Já měřím sto dvaasedmdesát, takže by stačil ještě jeden o dva centíky vyšší a jeden o dva nižší – větší rozptyl v tom nebude.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190099