byl šok: najednou mi nabídla spartu. A pak sme si normálně povídaly, pokuřovaly sme spolu u okna, úplně jako normální lidi. Od tý doby se ta Vlasta celá úplně proměnila. Začala mi nosit všelijaký dortiky, zmrzliny, bombóny, cigarety, najednou nevěděla, co by mi dala, stal se z ní úplně jinej člověk. A pacienti se časem taky změnili, chodili za ní, když něco potřebovali, přestali se jí bát. Dřív všem ubližovala, ale najednou byla úplně nejhodnější ze všech. A už jí to zůstalo. Dodnes to nechápu – možná se fakt podivala do toho zkurvenýho zrcadla, nevim. A jednou, když sem prodávala se Šimonem na náměstí svíčky a keramiku, tak najednou vidim po letech Vlastu: Mává na mě a blíží se ke mně. Chvíli sme si povidaly, vona měla hroznou radost, že mě vidí, povidám jí, že mám vlastní byt, že s blázincema je konec, a hnedka sem jí prodala svíčku. A za tejden přišla znova, Vlasta. Že prej si koupila k vánocům novou televizi a tu svíčku si prej postavila na tu televizi. Ale ta svíčka se jí roztekla a natekla jí do tý televize, což mělo za následek ten, že ta televize jí normálně shořela. A to sem si úplně mnula ručičky!
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189975