KAPITOLA
ČTVRTÁ
OKUPACE
ZEMĚ A ŽIDOVSKÁ OTÁZKA
se pokračovalo v jeho řešení. Nacisté nechtěli komplikovat vztahy s jinak bezvadně spolupracujícím partnerem a spokojili se zatím se slibem Jozefa Tisa a Vojtecha Tuky, že Židé sice na Slovensku zůstanou, ale ve větší míře budou nahnáni do koncentračních středisek a táborů. Na straně druhé se Eichmannovi podařilo Bratislavu poměrně elegantně odbýt, když na něm požadovala uskutečnění inspekční cesty za deportovanými Židy. Eichmann byl sice kouzelníkem ve spletité logistice transportů evropských Židů, ale zázraky pochopitelně konat neuměl. Vrátit zavražděným lidem život a ještě je v plném pracovním nasazení předvést slovenským představitelům, to prostě nedokázal. Maximum toho, co Adolf Eichmann nabízel k prohlídce, bylo vzorové židovské sídliště Terezín, chystaná Potěmkinova vesnice, jež měla sloužit jako výkladní skříň „dobroty“ národního socialismu směrem k Židům. Proč by však slovenští delegáti měli jezdit do pevnostního města nad Ohří, když tam žádní slovenští Židé nežili. Ti Židé, kteří zatím v Osvětimi a dalších lágrech živořili, museli na Eichmannův rozkaz poslat domů větší množství korespondenčních lístků s jednoduchým sdělením: Pracujeme, máme se dobře.
POVSTÁNÍ – KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ(SRPEN–ŘÍJEN 1944) Válka vstoupila do roku, o kterém asi nikdo s jistotou nevěděl, že bude předposledním. Fronta se přibližovala k slovenským hranicím, německý spojenec dávno neoslňoval svými úspěchy, stále častěji se čtenáři denního tisku mohli dočíst informace o taktickém ústupu wehrmachtu. Jaký však konec války bude? Usměvavé Slovensko již dávno přišlo o svou propagandisticky zdůrazňovanou pohodu prvních let existence, a naopak začínalo s narůstající nervozitou očekávat, s jakými dopady vtrhnou boje na jeho území. Ve spolupráci zahraničního a domácího odboje se zrodil plán povstání, které mělo nejen skoncovat s klerofašistickým režimem, ale také na východním Slovensku vojensky zabezpečit prostor, jímž by mohla do země rychleji vstoupit Rudá armáda. Organizátoři povstání bohužel neměli tolik času, kolik by ho potřebovali. V pondělí 28. srpna 1944 odpoledne dal prezident Tiso německému vyslanci Ludinovi najevo, že souhlasí s tím, aby německé vojsko
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189748