Southampton. S. J. Wisemann, s.d.
Fortifikace Southamptonu. S. J. Wisemann, s.d. Obě fotografie zaslal Holub do Prahy V. Náprstkovi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189697
Parník Briton.
pokrývky a stan. Cena se mu ale zdála příliš vysoká, a tak si pořídil pouze rybářské náčiní a zásobu lihu pro své preparáty. Ráno 25. května se nalodil na parník Briton a vyplul na cestu do Jižní Afriky. Do svého deníku popsal vyplutí obzvláště tklivě: S Bohem, mí drazí, statisíc pozdravů, loučím se s tebou, Europo, dej, bych se šťastným brzy navrátil k Tobě. S Bohem. Slza [se] roní českému muži a jen jediné Čechy, jen jediná vlast, jen jediné rodiče, jediná milka! Pozdrav ať větřík donese Vám, větřík líbá vaše rty, hraje s kvítím, vlasti mé, s Bohem.7 Briton byl parník, který brázdil trasu mezi Anglií a Jižní Afrikou již deset let. Měřil 65 metrů a byl 9 metrů široký. Dokázal přepravit až 120 pasažérů, po šedesáti v první i druhé třídě. Poháněl jej parní stroj, ale byl vybaven rovněž třemi stěžni a mohl za příznivých podmínek využít i sílu větru. Samotná plavba měla ke komfortu opravdu daleko. Aby ušetřil, cestoval Holub druhou třídou. Kajuta se nacházela v zadní části lodi, nedaleko lodního stroje a sousedila s prostorem, kde se přepravoval dobytek a další 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189697
Účet za nákup nápoje během plavby na Britonu.
zvířata, určená k porážce během cesty. Její vybavení bylo spartánské, sestávalo z nočního stolku, umyvadla, zrcadla a čtyř zavěšených „šuplat“, tedy paland pro pasažéry. Ne to není k popsání, jak se tu v tom šupleti spí. Dvě šuplata vždy tak nad sebou, že než člověk do nižšího přijde, hlavu si rozrazit může, a nebo, než do hořejšího se dostane, nohy a ruce polámat si musí! Mohlo by se ještě spát, kdyby nebyla poduška tak tvrdá, a kdyby přikrývky bylo, dále kdyby člověk neslýchal pořáde to hučení parního stroje, dále kdyby nahoře několikráte námořníci nesundavali a natahovali plachty; je je dobře slyšet, neb kabiny jsou nahoře otevřené.8 První a jedinou zastávkou, kde parník během cesty do Afriky kotvil, byl ostrov Madeira. Po pětidenní plavbě připlul do jejího hlavního města Funchalu. Loď zůstala v přístavu jen krátce, aby doplnila zásoby a uhlí na další cestu a hned druhý den dopoledne vyplula opět na moře. I této krátké zastávky však Holub bezezbytku využil. Domy neúhledné, sotva stříškou, obyčejné, bíle neb žlutě natřené, velké vokna, vše tak chudé se zdá. Příroda vůkol jej nevábí. Toť tak u mne, při prvním vzhledu na Madeiru. Ale jak brzo bral jsem můj úsudek zpět; čím více jsem v město a jeho polohu vzhlížel, tím mne půvabnější.9 Během krátké vycházky si v rychlosti prohlédl nejdůležitější památky města, především zdejší katedrálu, kterou si nakreslil do svého zápisníku. Nakonec ještě litoval, že se zde nemůže zdržet alespoň čtrnáct dní, aby důkladně probádal vše, co jej zaujalo. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189697