a Britové četli německé zprávy a vojenské plány ve stejném reálném čase jako sami Němci. Plány operace Merkur tak podrobně studovali ve stejné době. Takže z pozic, nad kterými jsme měli seskakovat, té noci mířily k obloze stovky hlavní kulometů a pušek jejich pěšáků. Pak přišel rozkaz k seskoku. Když se rozevřela dvířka našeho letounu, venku se už rozednívalo. Nad námi byla krásná modrá obloha a pod námi se probouzela krétská příroda do dalšího nádherného rána. Netušili jsme, kdo se z úkrytu v zelených korunách olivových hájů tam dole pod námi na nás dívá. Vyskakovali jsme ve skupinách po dvanácti. Společně s námi byly shazovány i kontejnery se zbraněmi, které jsme měli dole najít a otevřít. Když jsem vypadl z letadla, všiml jsem si dalších junkersů kolem. Za všemi zůstávala mračna rozevřených padáků. Připomínaly mi podzimní chmýří, jak se pomalu snášely k zemi. Pak ale začalo peklo. Ze země proti nám zamířily dlouhé provazce zákeřných kulek, před kterými nebylo úniku. Čím více jsme se blížili k zemi, tím to bylo horší. Modlil jsem se, aby mě také nezasáhli, a ještě za letu jsem pozoroval, jak ostatní výsadkáři kolem umírají. Padáky s mrtvými nebylo těžké rozpoznat. Postavy pod nimi měly sklopenou hlavou a ruce bezvládně spuštěné podél těla. V jednu chvíli jsem měl dokonce pocit, že jsem snad zůstal úplně sám. Pod námi štěkaly kulomety a pušky. Bylo to mnohem horší než jakákoliv pozemní zteč. Ztráty byly obrovské. Novozélanďané do nás šili o sto šest bez nejmenšího soucitu. Další katastrofou bylo samotné přistání. Terén na Krétě je kamenitý a velmi členitý, naprosto nevhodný pro přistání na padácích. Další výsadkáři se proto zabili nebo potloukli při dopadu. Ten, kdo zůstal ležet, byť byl jen zraněný, neměl žádnou šanci. Novozélanďané ho našli a namístě „dodělali“. Způsob boje v ten den, 20. května 1941, byl nesmírně brutální a nelidský. Jedna naše rota ztratila hned na začátku boje 112 mužů z celkového počtu 126. To znamená, že přežilo pouhých čtrnáct vojáků. Celkové ztráty činily čtyři tisíce mrtvých. První úderný pluk, který měl vést útok, ztratil více než polovinu mužů. Naše rota rovněž už při seskoku ztratila kolem šedesáti procent vojáků. Měl jsem veliké štěstí, že jsem bez větší kolize přistál v zalesněné stráni, kde jsem se stihl ukrýt mezi hustými větvemi stromů a keřů. Rychle jsme vybalili několik kontejnerů a ozbrojili se. Z okolních kopců a strání jsme přitom slyšeli hrozivou intenzivní střelbu z lehkých zbraní. Novozélanďané pročesávali terén a na místě stříleli všechny výsadkáře, na které narazili. Živé, raněné, zaklíněné do řemenů. Nad našimi hlavami
[98] Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189692