Helfr vypálil Chytrému Vokounovi dvě pijavky za sebou. Tentokrát už ho však netloukl po tvářích, ale do spánků. Chytrej Vokoun na vteřinku na dvě ztratil vědomí, ale neupadl. V lágru věděli, jak bít, a tloukli s přestávkami, aby se zpracovávaný kluk neskácel v mdlobách. „Umlátim tě, zmrde,“ procedil skrz zuby helfr. „Budeš mejt?“ „Nebudu.“ Helfr Chytrýmu Vokounovi přišil ještě dvě pijavky na spánky, a ten zase uviděl všechny svaté. Dál už ho helfr nemlátil, jen se otočil, a než vyšel z místnosti ven, na rozloučenou utrousil: „A budeš bitej tak dlouho, dokuď nezačneš mejt.“ Druhého dne nepřišel s požadavkem, aby Chytrej Vokoun myl podlahu, helfr, ale podhelfr. Chytrej Vokoun opakoval, že podlahu mýt nebude. Ještě neuplynul měsíc. „Nebudeš, řikáš,“ zašklebil se nespokojeně podhelfr. „Ale budeš.“ Popleskal ho po tváři. Teprve pak udeřil vší silou. Jeho rána byla slabší než helfrova, ještě se nenaučil pijavky rozdávat a taky neměl takovou páru. Podhelfr byl jen o něco svalnatější než Chytrej Vokoun a taky jen o málo vyšší. Po ráně Chytrej Vokoun neřekl nic. A tak mu podhelfr začal sázet jednu pijavku za druhou. Když zjistil, že Chytrej Vokoun ztrácí vědomí, že „de do limbu“, přestal ho třískat a znovu se zeptal: „Budeš mejt?“ „Nebudu,“ odpověděl Chytrej Vokoun. V hlavě mu hučelo jako v úle. Co teď, pomyslel si. Mám ty podlahy začít mejt, nebo ne? A rozhodl se, že zatím bude trvat na svém. 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189691
Večer po vyučování se k němu přitočil Malik. „Slyšel jsem, že tě nutěj mejt podlahu. Nemej, zatni zuby. Jestli se necháš, zříděj tě tak, že tu shniješ zaživa. Bude z tebe prcačka. Já bych ti radil, abys zašel za podkápem lágru Valekem. Zajdi k němu na oddíl a řekni mu, že sotvas přišel na barák, už tě nutěj mejt podlahy. Hlavně nebuď posranej a běž, nebo tě budou řezat tak dlouho, dokud tě nedonutěj.“ Jít za podkápem lágru se mu nechtělo. Neměl žalování rád. A k čemu by to taky bylo, kdyby Chytrej Vokoun šel a stěžoval si? Zmydlili by ho ještě hůř, a navíc by ztratil mezi kluky úctu. Večer zavedl podhelfr Chytrýho Vokouna na záchody. „Budeš mejt podlahy?“ zeptal se. „Nebudu,“ trval na svém Chytrej Vokoun. Na záchodcích nebyla ani noha a podhelfr se rozpřáhl a praštil Chytrýho Vokouna pěstí doprostřed hrudníku. „Budeš?“ opakoval ještě jednou, a když vyslechl další „ne“, nanesl sérii dalších úderů. Zkušený mazák nebo kápo dokázal při podobné příležitosti z kluka vyrazit vědomí už druhou nebo třetí ranou. Podhelfr ale ještě neměl údery řádně zažité a teď si je na Chytrým Vokounovi piloval. „Předkloň se,“ nařídil. Chytrej Vokoun se předklonil. „Eště víc.“ Chytrej Vokoun se předklonil ještě víc, až byl jeho hrudník vodorovně s podlahou. Napřímil ho silný kopanec bagančetem do stále stejného místa hrudní kosti. „A eště jednou,“ nařídil helfr. Chytrej Vokoun se sklonil znovu. Podhelfr ho znovu nakopl do prsou a tentokrát mu skoro vyrazil dech. 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189691
Zatmělo se mu před očima a udělal instinktivní krok dozadu. „Stuj na fleku, píčo, hezky na fleku!“ zařval na něj podhelfr. „Budeš šůrovat podlahy?“ „Ne,“ odpověděl Chytrej Vokoun a podhelfr ho vyhnal z hajzlů ven. Den byl prožit. „Ale jakýho to má cveka,“ ptal se ho kluk, který spal vedle něj, „stejně dřív nebo pozdějc ty hajzly mejt musíš. Já vopravdu nevim, co ti poradit, musíš se s tim nějak srovnat sám.“ Podhelfr otloukal Chytrýho Vokouna pět dní. Někdy mu pomáhal sám helfr, jindy kápo od lapiduchů. Tepali ho bez milosti. Sázeli mu jednu pijavku za druhou, bušili ho do prsou, až si ho jednou večer podhelfr znovu zavolal na záchodky a rozhodl se, že si na něm zatrénuje jinak. „Zvedni ruce a votoč se ke mně zády,“ nařídil Chytrýmu Vokounovi. Ten se otočil a zvedl ruce nad hlavu. Podhelfr ho hranou dlaně udeřil přes ledviny. Chytrej Vokoun se pronikavou bolestí přelomil v pase. Podhelfr si počkal, až bolest alespoň zčásti pomine, a úder zopakoval. Tentokrát byla bolest ještě šílenější. Chytrej Vokoun klesl na bobek a namáhavě vydechoval. „Nehraj to na mě,“ nakopl ho podhelfr do zad. „A koukej vstát.“ Chytrej Vokoun se zvedl. Teď ho podhelfr praštil do jater a on zasténal. „Simuluješ, ty svině,“ zafuněl podhelfr a vsadil Chytrýmu Vokounovi pijavky oběma rukama do obou spánků naráz. Chytrýmu Vokounovi zahučelo v hlavě a chytil se za ni rukama. 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189691