15 Milo zaklel. „Géniové. Vyslepičí svědkyni informace a pak ji nechají odkráčet, než si s ní stačím promluvit.“ „Mohlo by ti to hrát do karet,“ nadhodil jsem. „Při takhle ,profesionálním‘ přístupu se těžko dá udržet tajemství, takže by mohl vyplout na světlo nátlak Maxine Clevelandové. Mluvil jsi s tou reportérkou?“ „Nějak se pořád míjíme, mrk, mrk. Mimochodem, tu mrtvou zatím nikdo nenahlásil jako pohřešovanou.“ „Možná ještě nezaregistrovali, že zmizela.“ „Optimista jako vždycky,“ utrousil Milo. „Zrovna přišla předběžná zpráva od koronera. Měla udržovaný chrup, možná dokonce nosívala rovnátka. Krev čistá – ani stopy po alkoholu, drogách nebo nějaké chorobě. A na těle žádné vpichy, jizvy, tetování nebo jakékoli známky drsného života. Podle doktora Rosenblatta vůbec nevypadá na někoho, kdo by měl skončit na jeho pitevním stole. Jo, vím, že je to politicky nekorektní, ale je to tak, ne?“ Bouchl se pěstí do dlaně. „Někdo ji musí hledat.“ Ukousl si mocné sousto vaječného bagelu, který předtím nabídl mně, ale já odmítl. O počítač měl opřený pytlík, ve kterém jich původně byl tucet s různými příchutěmi. Stůl měl samý drobek od toho s feferonkami a cibulí, který zrovna dojedl. „Pokud jde o LeMastersovou, mám sto chutí jí zavolat a všechno jí vyklopit, jenže víš, kdo by si to odskákal, až půjde do tuhého.“ „Chceš, abych jí zavolal já?“ „To by teda byla rafinovanost sama. No nic, takže naši milou Heather a její společnici vyjukalo tmavé SUV – co nebyl porsche –, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189651