Jindřich Kabát
Pak začal Groha seznamovat s prací. Úřad je skutečně malý, ne-li miniaturní, nemá žádné pravomoci, do ničeho nezasahuje, nemůže ani jakkoli suplovat stát či využívat jakékoli technické prostředky, které nejsou zcela legální. Takže vlastně jen monitoruje dění a hledá souvislosti a koincidence, a když na něco přijde, stejně to odevzdá někam jinam. Groh se zamyšleně optal, na co třeba přišel v poslední době. Rott se zarazil a řekl: Snad nejzajímavější je smrtelná nebezpečnost některých míst. Například silnice, to samozřejmě, každý tam vede statistiku, to určitě znáte. Ale tohle je jiné: určité lokality, provozy, továrny, konkrétní místa... Pak taky směry, kam odlétají ptáci odchovaní v zajetí, kterým se dá svoboda, ale mají nějaký čip k monitorování, nebo jaký typ výrobní technologie ve státě souvisí s určitým typem nepřežívání nějakého živočicha. Trochu se tomu usmál: Je to sranda, neberu to moc vážně. No řekněte, měl byste normálně chuť zabývat se takovými otázkami? Vážně je to sranda, dodal zamyšleně a velmi vážně. Groh se hned zeptal na politiku a špionáž. Rott pokrčil rameny: To víte, asi to byl kdysi hlavní záměr, ale tady to nikdo nemá jako předem stanovenou prioritu. To by člověk tak nějak cítil. A také vím, že s každým pšoukem vás bude špionáž prověřovat, a mě nechali úplně v klidu. Groh přikývl. A zase tolik nás neplatí. Groh znovu pokýval, to byla velmi logická úvaha. Pak si sedli a Rott pomalu, velmi systematicky a nenáročně ukazoval, co právě dělá. Groh cítil po předchozí „lekci“ s mechanikem naprostou úlevu. Asi po hodině se znenadání zeptal: Vy nejste kuřák? Rott se překvapeně podíval na Groha: Ne, už nějakou dobu ne, měl jsem s tím problém. Groh se omlouval: Měl jsem ten pocit a nechtěl jsem, abyste kvůli mně odložil nějakou kuřáckou pauzu. Vy kouříte? zeptal se Rott. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189632
GROH
Ne, odpověděl Groh, ani jsem vlastně nikdy nezačal, ale nevadí mi kuřáci, tak ještě jednou promiňte. Rott se přiznal, že ho potěšilo, že někdo myslí za něj na jeho návyky, došel pro láhev minerálky a nalil Grohovi: Je tu sucho, ukázal kamsi kolem. A pokračoval: Denně mi donesou zadarmo minerálku. Ostatně i vy ji asi někde máte. Voda z kohoutku se pít nemá, je to starý vodovodní systém a potrubí periferie. Nikdo to léta neopravoval. Asi by vás to nezabilo, ale… Byla už tma, když byli hotovi a Groh velmi vděčně ještě chvíli jen přikyvoval. Radostně si popíjeli minerálku. Znal firmu, která zde na periferii právě tuto sodovku z místní vody prodávala jako minerálku. Své potěšení dal najevo: Byla to asi nejlepší věc, co jsem v poslední době slyšel, dovedete dobře učit. A tak se Groh dozvěděl, že Rott skutečně celý život učil, ale když se finanční nároky rodiny zvýšily – třetí z dětí šlo na studia –, nastoupil sem. Uvědomil si, že Rott musí být mnohem mladší, než vypadá, a utvrdil se v rozhodnutí, že si už nikdy nenechá narůst vousy. Pokud se ovšem nenaskytne situace, že samo holení je ještě zoufalejší varianta ze dvou nepříjemných. Taky tu máme jídelnu a bufet a údržbáře a kanceláře s personálním zázemím, je jich celkem dvojnásobek, co nás, proto jsou většinou bufet i jídelna zavřené, chvíli pro jedny, chvíli pro druhé, aby bylo co regulovat, usmál se Rott. Pak ale přiznal, že to tak úplně není. Vlastně jsou v budově, která zároveň funguje jako jídelna a administrativní servis ještě pro tři další státní instituce. Pak už se Groh zvedl, protáhl se a vrátil se k sobě. Našel přihrádku vedle dveří a v ní – skutečně – minerálku. Cítil se velmi příjemně. Když byl pro dnešek hotov, bylo už hodně pozdě. Na zemi byl pořád ještě sníh, všude kolem mírná, jemná záře a na parkovišti dvě auta. Čí bude to druhé? zamyslel se. Podíval se nahoru na budovu a neviděl jediné rozsvícené okno. Možná na druhé straně, pomyslel si. Měl intenzivní dojem, že se na něj někdo ze tmy dívá. Odemkl a sedl si. Chvíli 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189632
Jindřich Kabát
seděl a nic nedělal. Cítil se unavený. Díval se tak napůl skrz okénko někam na sníh. Náhle se ve tmě objevily dva reflektory a nějaké auto sem začalo odbočovat. Groh si začal připadat hloupě, že tu sedí sám uprostřed noci a dívá se na parkoviště. Nastartoval a rozsvítil světla. Auto na něj dvakrát bliklo a rozjelo se k němu. Groh stáhl okénko, u druhého auta udělali totéž. Byli tam dva muži, které nikdy neviděl. Ten za volantem zamával a jen řekl, že je to omyl, že tu měli sraz s kolegou. Groh nevěděl, co říct, a tak jen utrousil, že nevadí, zamával a vyjel na ulici. Napadlo ho, že by mohlo být kuriózní časem chodit uprostřed noci do práce – zřejmě jako oni –, ale pak už se tím nezabýval. Dojel do garáže s pocitem, že určitě někoho vzbudí. Ale v garáži nebyl sám, kdosi se sem vracel a parkoval vzadu v poslední řadě. Vyjel výtahem a otevřel dveře. Byt zavanul zvláštní směsí vánočních vůní a jídel. Rozsvítil a viděl, že kuchyň je plná krabiček nejrůznějších velikostí. V každé byly buď pečlivě zabalené postavičky z betléma, nebo ozdoby. U toho vzkaz od Giny, která se omlouvala, že to nestačila dodělat a stromeček čeká na něj. Uvědomil si, že na to všechno úplně zapomněl, a byl rád. V tu chvíli zazvonil telefon. Volal vrátný z jeho firmy, který mu sdělil, že mu stále jede počítač. A nikdo jiný než on ho nemůže vypnout. A pokud si ho nevypne, bude to celou noc hlásit poplach. Grohovi to připadalo nepochopitelné, že by se počítač sám zapnul, a to, že by jej nechal zapnutý on, zcela vyloučil. Rychle hledal kartu. I ta byla v pořádku. Dokonce na krku. Zavolal Gině a sdělil jí, že přijde až později, jakmile se trochu vzpamatuje, protože když viděl, jak mu zaneřádila byt, přešla ho chuť na jídlo. Gina naprosto ztuhla, protože natolik dobře Groha znala, aby věděla, že se nepustí do žádného agresivního typu humoru, pokud není opravdu agresivní. Neumí to předstírat. Groh se lekl a hned vše vysvětlil. Odnesla to za vrátného. Dlouho se omlouval. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189632