Česká kuchyně tady chutná všem kromě mého muže. Kdyby to bylo na něm, tak budeme jíst pouze ústřice, stejky s hranolkami nebo ryby. Nemá rád omáčky, řízky ani knedlíky, tedy tři pilíře naší kuchyně. Smaženou rybu jí tak, že ji vydoluje zevnitř, sní ji zvlášť, a potom, aby mi udělal radost, sní trojobal. Omáčka mu pokaždé zbyde na talíři, vybere z ní maso. Šílím! Můj první muž byl taky velice vybíravý, ale tohle přesahuje všechny meze, a hlavně se to s přibývajícím věkem jaksi zhoršuje. Moje paní na úklid mi řekla: „Nic si z toho nedělejte. Jsou všichni stejní. Čím líp vaříte, tím jsou náročnější. Ten můj je to samý. Stejk a hranolky. Nevím, co na tom mají.“ Jednou však stejk chutnal i mně. A nejen to. Byl to nezapomenutelný kulinářský zážitek. Jeli jsme tenkrát z Erquy až na Korsiku, kde jsme měli strávit v pronajaté vile dovolenou s Davidem, Karlou, vnoučaty a několika přáteli. Cestou jsme se stavovali na různých zajímavých místech a přespávali. Tři dny jsme také pobyli v usedlosti našich přátel, kteří nám půjčili klíče. Ta jejich „chalupa“ je rozlehlá bývalá farma na samotě ve francouzském středohoří Massif Central. Nádhera. Přes den jsme se projížděli okolním krajem nebývalé krásy. Všude se pásly krávy. Když jsem je spatřila, dostala jsem chuť na stejk. Bylo to vážně divné, chuť na stejk nemívám, krvelačná rovněž nejsem, jenže ty krávy byly tak čisté a zdravé, že se mě zmocnila touha po pořádném kusu masa a užuž jsem je viděla na talíři. Zašli jsme do řeznictví v nejbližší vesničce. Na pultě bylo vepřové, jehněčí, telecí, ale žádné hovězí. „Stejky asi nemá,“ řekl manžel. „Zeptám se, líná huba holý neštěstí. Proč by neměl mít hovězí?“ Řezník na můj dotaz otevřel bránu obrovské dřevěné lednice, nesporně pamatující dobu komisaře Maigreta. Sundal z háku třičtvrtěmetrový flák masa
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189629