s větší elegancí. Má malou černou kabelku a voní sprchovým gelem. Ideální obličej je lehce nalíčen. Janina svou perfektní tvář doladila do dokonalosti, vypadá jako panenka. „Co se tu sakra stalo?“ ptá se s pohledem upřeným na nepořádek v bytě. „Měl jsem tu jenom domovní prohlídku.“ „Domovní prohlídku? Do prdele, Vincente.“ „To nic. Nic nenašli.“ „Ale pořád je to domovní prohlídka.“ Nevím, co bych měl udělat, tak znovu pokrčím rameny a dám vařit vodu na kávu. Snažím se ovládnout tělo, ale nedokážu se přestat třást, takže se stydím a chci se schovat. „Co tvůj obličej?“ ptá se. Na chvíli jsem zapomněl, jak funguje kávovar. Chvíli trvá, než odpovím. „Jo, v pohodě.“ „Vypadáš jako Two-Face.“ „Radši bych byl Joker,“ říkám a zasměju se. Snažím se o normální reakce a dělat něco tak běžného, jako je příprava kafe. Ale zapomenu počítat lžičky a záhy jsem jich mohl nasypat sedm nebo třináct. „Jaký to je, pracovat u Diéra?“ ptám se radši. „Dobrý. Hodně peněz, ale divný hosti. Vědí, že si můžou honit, jak je jim libo, ale všichni vědí, že se mě nesmí dotknout. Z nějakého důvodu na to během privátních show zapomínají. Pak se jen těžko tváříš svůdně, když se ti ze všeho nejvíc chce na ně plivnout.“ „Ber to jako kompliment.“ Janina se slabě pousměje. Myslím, že si nechala vybělit zuby. Až moc září. „Když se nějakej ředitel, co je tak tlustej, že si neviděl ptáka od dob, kdy byl Palme premiérem, na tebe vrhá, tak to těžko považuješ za kompliment.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189556