„S tím případem souvisejí ještě další vraždy,“ řekl Ohls a tahal se za měkkou kůži těsně pod špičkou brady. Cronjager zjevně ztuhl. Jeho zamračené oči se zablýskly jak ocelové jehly. Ohls pravil: „Slyšel jste o tom autě, co ho dneska dopoledne vytáhli z Pacifiku u Lida s tím mrtvým uvnitř?“ Cronjager řekl: „Ne,“ a zíral pořád stejně sveřepě. „Ten mrtvý chlap ve voze byl šoférem u jisté bohaté rodiny,“ řekl Ohls. „Ta rodina dostávala vyděračské dopisy kvůli jedné dceři. Pan Wilde doporučil té rodině mým prostřednictvím Marlowa. Marlowe na to šel tak trochu od podlahy.“ „To mám ze všeho nejradši, když soukromí fízlové jdou na vraždu od podlahy,“ zavrčel Cronjager. „Nemusíte přece o tom mluvit tak upejpavě.“ „ Ale jistě,“ řekl Ohls. „Já se s tím vůbec nepotřebuju upejpat. Nestává se mi často, abych se mohl upejpat před městským poldou. Většinou jim jen musím radit, jak mají stoupnout, aby si nevyvrtli kotník.“ Cronjagerovi zbledla kůže kolem ostrého nosu. V tiché místnosti bylo slyšet, jak mu se sykotem uchází dech. Pronesl velmi klidně: „Žádnému z mých lidí jste nikdy nepotřeboval radit, jak má stoupnout, vy chytráku.“ „To se ještě uvidí,“ řekl Ohls. „Ten šofér, o kterém jsem vám říkal, že se utopil u Lida, zastřelil v noci na dnešek ve vašem obvodě jednoho chlapa. Ten chlap se jmenoval Geiger a provozoval čachry s pornografiemi ve svém krámě na Hollywoodském bulváru. Geiger bydlel s tím smradem, kterého mám teď venku ve voze. Myslím ve společné domácnosti, jestli vám to něco říká.“ Cronjager se mu teď díval přímo do očí. „Vypadá to, jako by se z toho měla vyklubat nechutná historie,“ řekl. „Podle mé zkušenosti jsou si v tom všechny policejní historie podobné,“ odsekl Ohls a obrátil se ke mně se zježeným obočím. „Jste na řadě vy, Marlowe. Naservírujte mu to.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189501
Naservíroval jsem mu to. Vynechal jsem dvě okolnosti, a ani jsem v té chvíli dobře nevěděl, proč vlastně o té jedné z nich nemluvím. Opominul jsem Carmeninu návštěvu u Brodyho a odpolední návštěvu Eddieho Marse u Geigera. Ostatek jsem vylíčil podle pravdy. Cronjager ze mě celou tu dobu nespustil oči, ale na jeho obličeji se nedal zachytit žádný postižitelný výraz. Když jsem skončil, byl několik minut zticha, ani se nepohnul. Wilde také mlčel, jen upíjel kávu a jemně odfukoval kouř z kropenatého doutníku. Ohls si prohlížel palec na jedné ruce. Cronjager se ve svém křesle pomalu zaklonil, přehodil si kotník přes koleno a začal si ho třít tenkou nervózní rukou. Na jeho hubeném obličeji se kupil temný mrak. Prohlásil s vražednou zdvořilostí: „Takže vy jste vlastně neohlásil vraždu, která se stala minulou noc, a dneska jste celý den čenichal po všech koutech, aby ten Geigerův mládenec měl možnost spáchat další vraždu.“ „Tak nějak to bylo,“ řekl jsem. „Byl jsem v pěkné rejži. Asi jsem to zpackal, ale snažil jsem se chránit klienta a neměl jsem důvod předpokládat, že ten chlapec půjde střílet Brodyho.“ „O takovéhle důvody se má co starat policie, pane Marlowe. Kdyby byla Geigerova smrt hlášena už v noci na dnešek, ty knihy by nemohly být odstěhovány z krámu k Brodymu. Toho kluka by nenapadlo jít za Brodym a nezastřelil by ho. Dejme tomu, že by Brody zanedlouho skončil stejně špatně. Takovýmhle typům se to stává. Ale každý život má svou cenu.“ „Správně,“ řekl jsem. „Řekněte to svým policajtům, až příště zastřelí nějakého vyplašeného zlodějíčka, který utíká zadní uličkou s ukradenou rezervou.“ Wilde hlučně spustil obě ruce na stůl. „Dost už,“ vyštěkl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189501
„Jak můžete vědět najisto, pane Marlowe, že ten Taylor zastřelil Geigera? I když zbraň, z které byl Geiger zastřelen, našli u Taylora nebo v jeho voze, neznamená to ještě jednoznačně, že Taylor byl vrahem. Revolver tam mohl někdo podstrčit – například Brody, skutečný vrah.“ „Technicky to možné je,“ řekl jsem, „ale morálně je to nevysvětlitelné. Předpokládá to příliš rozsáhlou shodu náhodných okolností a příliš mnoho povahových vlastností u Brodyho a té jeho dívky, které jejich charakteru neodpovídají, a také příliš mnoho je v rozporu s tím, oč vlastně oba usilovali. S Brodym jsem dlouho mluvil. Byl to podvodník, ale na vraha nevypadal. Měl dva revolvery, ale ani jeden s sebou nenosil. Zkoušel se nějak přitřít a urvat něco pro sebe z té Geigerovy lumpárny, o které pochopitelně vlastně věděl od toho děvčete. Řekl mi, že tu a tam Geigera špehoval, aby zjistil, jestli má mocné příznivce. Tomu věřím. Předpokládat, že zabil Geigera, aby se zmocnil jeho knih, že pak upláchl s fotografií nahé Carmen Sternwoodové, kterou Geiger právě vyblejsknul, že podstrčil revolver Owenu Taylorovi a nakonec Taylora shodil u Lida do moře, to by bylo pořádně přitažené za vlasy. Taylor měl motiv, nepříčetnou žárlivost, a měl taky příležitost Geigera oddělat. Vyjel si bez dovolení v jednom z vozů té své zámožné rodiny. Geigera zabil dívce přímo před očima, což by Brody nikdy neudělal, i kdyby byl vrah. Nedovedu si představit, že by toho byl schopen kdokoli, kdo by měl s Geigerem čistě výdělečné záměry. Ale Taylor to klidně mohl provést. Ta záležitost s erotickými fotkami stačila, aby něco takového spáchal.“ Wilde se usmíval a koutkem oka pokukoval po Cronjagerovi. Cronjager si funivě odchrchlal. Wilde se zeptal: „Jaký má vlastně smysl to ukrývání mrtvoly? Nedovedu si to vyložit.“ Řekl jsem: „Ten chlapec to nepřiznal, ale zřejmě to udělal on sám. Brody by do domu nevkročil, když už byl Geiger mrtvý. Podle všeho se chlapec vrátil v době, kdy jsem já
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189501