„Dobrá, dobrá,“ řekl Jamajčan. „Udělalo se tu nějak horko. Du se ospršit.“ Zůstali v sauně sami. „Vážně jsem sto let za opicema?“ optala se teď Milla chlapa. „Vážně ji každá má vyholenou?“ Věděla, že je to dnes trend, jen netušila, jak rozšířený. „Prosím tě, prosím tě, jen ji nech tak, jak je. Máš ji krásnou!“ Z upoceného otlapkávání v sauně nebylo nic. Osprchovali se ve studené vodě a zapadli do jedné z vířivek. Vířivé vany byly úžasně udělané. Vešlo se do nich tak šest až osm osob, stoupalo se k nim po schůdkách, a pokud jste do nich nechtěli zahučet po hubě, museli jste se široce rozkročit, když jste z posledního venkovního schůdku stoupali na ten první pod vodou. Tím pádem jste lidem, co už byli vevnitř, poskytli skvělý výhled odspodu – na to, co se k nim blíží. Ve vířivce, do které právě zahučel chlap, splývali jen dva lidé: tetovaný muž s preventivně vyholenou hlavou, aby pleš nebyla tak nápadná, a paní, které čouhala jen hlava. Divně se hýbala. Chlap – tetovaný, i když ne TOLIK tetovaný jako Tetovaný Chlap ze středy, se Mille bez rozpaků zadíval mezi nohy a uznale zamlaskl. Paní měla jiné věci na práci. Krčila se v rohu, odkud tryskal teplý proud – a Mille chvíli trvalo, než pochopila, že u prudkého proudu z trysky masturbuje: vozí se na něm jako na kokotu. Milla se lekla: není vyloučené, že zůstala zírat s otevřenou hubou. Žena evidentně své dílo dokončila, odfrkla jako velryba, pootočila se a mrkla na Millu. Obličej měla celý zrůžovělý – teplou vodou, námahou, uspokojením – jen studem evidentně ne. Dívala se na ni roztomile – průzračně pomněnkovýma očima, jaké Milla už dlouho neviděla. I vyzývavost byla v tom pohledu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189500
Vyzývavost? Ona na mě má zálusk? Podle všeho patří k mírně tetovanému holohlavému bělochovi, co na Millu taky zálibně hledí – teda na to, co z ní trčí nad vodou. Oba pomalu ručkují, zády opření o kraj kádě. Přesunují se směrem k ní. Nespouštějí z ní zraky. A – co to? Co to dělá chlap? Drží se kraje vany rukama, natahuje se jako špageta a špičkou nohy rejdí – ne! To přece není možný! Nechce se na to koukat! Ne! Honem se ponořila pod hladinu. A tak měla ještě pořád mokré a zplihlé vlasy, když se jejich čtveřice, nahá, jak vylezla z vany, vyšplhala na rozlehlou koženou postel ve šmajchlkabinetu, nedávno otřenou savem, a přece páchnoucí po erotice, hříchu a sex-potu. Dnes to na ni kupodivu nemělo žádný vliv. „Asi se… potřebuju… něčeho napít,“ vypravila ze sebe. Jeden z mála zákazů, kromě kouření, který ve zdravotních lázních platil, byl zákaz nošení alkoholu do pokojíků. Skleničky sem už vůbec nesměly, ani skleněné láhve se šamponem – vedení mělo strach, aby se o střepy zanechané jedním návštěvníkem nepořezal druhý. Přesto měla do minuty v ruce vinnou sklenku a Mírně Tetovaný Holohlavý chlap jí naléval červené. Chlap – její chlap, teda ten, co sem s ním přišla, jí položil ruku na stehno a zvláštně se na ni díval. Ne černě. Spíš jen tak nějak našedle. V očích měl něco, co se podobalo zároveň prosbě a varování. Instruoval ji! Hodila do sebe dvě skleničky, zadržela říhnutí – a ještě pořád se jí to nelíbilo. (A to mi řek, že jsem rozená swingerka!) Nelíbilo se jí, že nemá na vybranou. Tihle tři se spikli proti ní (nebo tak nějak), sčuchli se, než stačila mrknout okem – a teď se vezla v tom. Milla – tady v Anglii – žila už dlouho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189500
v přesvědčení, že si své chlapy vybírá. Pravda, prosívala je dost řídkým sítem a u leckterého ji napadlo až POTOM, že se jí vlastně nelíbil. Ale nikdy se nemusela opít, aby s někým dokázala vlézt do pelechu. Vždycky tam byl okamžik, kdy mohla říct, že ne – a ona se rozhodla říct ano. Nepamatovala se ovšem, kdy řekla ano Mírně Tetovanýmu a jeho paničce. Pokud se správně pamatovala, neřekla po celou dobu vůbec nic a její první slovní projev bylo až zasípání „Asi se… potřebuju… něčeho napít.“ Kterážto instrukce byla splněna. Usrkávala třetí sklenku a dělala, že nevidí tři páry očí, které ji pozorují s různými výrazy, ale s tou samou netrpělivostí. Pokoušela se srovnat myšlenky. „Jsem sobecká? Teda k chlapovi?“ ptala se sama sebe. Ve středu pro mě připravil zážitek, na jaký hned tak nezapomenu – a evidentně mu nevadilo, že mu v tom Tetovaný pomáhal. Musím mu to teď oplatit. Musím. I v místě jako tyhle lázně, v místě, kde se může skoro všechno a nemusí vlastně vůbec nic, najednou nemám na vybranou. Musím jít do toho. „Jo, jasně,“ mudrovala a snažila se předstírat, že jí šest duhovek tří různých barev nepropaluje díru do hlavy. „MOHLA bych teď říct, že si to nepřeju, že na to nejsem připravená. MOHLA bych se zvednout a odejít, chlap by pravděpodobně odešel se mnou, i když nerad, vždycky se ke mně choval zdvořile. MOHLA bych dokonce vystřelit z tohohle kamrlíku a s jekotem vyběhnout nahá ven z budovy – on by mě už někdo zabalil do ručníku a něžně se o mě postaral. Jenomže já vím, že to neudělám. Takže je dneska z MŮŽEŠ velký hovno. Jedinej blbej, divnej FUCK.“ Dopila, podala skleničku Mírně Tetovanýmu a ten ji opatrně postavil do rohu na zem. Pak se Milla odhodlaně vrhla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189500