její náznak, o němž lidé často mluví jako o „divných pocitech na kůži“. To je pozůstatek z dob, kdy jsme měli srst a její zježení vyvolalo optický dojem většího obrysu postavy, což mělo nepřítele zahnat. Ve velkém stresu se mohou nejen knižně, ale doopravdy zježit vlasy a vstávat nám hrůzou na hlavě. Všimněme si současně, jak se nám utěšeně rozrůstá počet stresových projevů, obtíží, které lze vyhlásit za příznaky. Pokud jde o nedokrvení tkání, postihuje ve stresu nejen periferní části končetin, ale v nemenší míře také útrobní orgány. Ty ostatně jako sídlo pohody nemají právo při poplachu uplatňovat své nároky.* Trávení je přepnuto na „sporo“. Pocitově to začíná suchostí ústní sliznice („… a v hrdle vysýchá“, napsal Fráňa Šrámek v Raportu) a pokračuje nechutenstvím a nepohodou v celém trávícím ústrojí, která je označována slovem dyskomfort. Slabší stres vede spíš k zácpě, významný k průjmům, někdy imperativním, o čemž existuje řada trefně formulovaných lidových poznatků, které lze najít ve velice zajímavé Zaorálkově knize Lidová rčení. Protože na útěku není dobré vláčet zbytečnou zátěž, vylučuje se přebytečná voda a objevuje se časté nutkání k močení, pro něž také existuje vznešený název, a to „stresová polakisurie“. Tím ale výčet viditelných a/nebo snadno měřitelných projevů nekončí. Rozšíří se zornice, objeví se tedy mydriáza, skutečně proto, „abych tě lépe viděla“, protože tak se rozšíří úhel periferního vidění. V organismu však probíhá celá řada mobilizačních procesů, které si ovšem neuvědomujeme. Má to však jeden zajímavý důsledek pro psychiku, zejména pro sebeuvědomění, tedy pocit, jak sami sebe vnímáme. Jak nám odkázal již Sigmund Freud, struktura, které psychologie říká „ego“, naše já, je především body-ego neboli já tělesné. Změní-li se zásadním způsobem průběh tělesných funkcí a tím také jejich odraz v našem mozku a naší mysli, stává se často, že sami sebe * Jestli mi to redaktor, který bude text upravovat, pustí, tak bych zde chtěl upozornit, že ve středověku se „nároky“ říkalo varlatům, a ta ve stresu nemají také žádný nárok.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189491
náhle vnímáme „jinak“, nepatřičně, cize. Jako bychom byli někdo jiný, takto nám neznámý. Také okolí se náhle může zdát změněné, vnímané jako přes sklo nebo přes závoj, neskutečné. Tyto jevy se označují jako depersonalizace a derealizace a mohou osobu, která je prožívá, poděsit víc než chvění celého těla a bušení srdce. Postižený se může dopracovat až k domněnce, že se právě zbláznil, což opravdu není prožitek, za nímž by se lidé pídili a který by jim přinášel vrcholné potěšení blížící se orgasmu. O něco optimističtější už je jen představa, že je to předzvěst neodvolatelně se blížící smrti. Když dáme dohromady inventuru symptomů, máme jich zde celou sbírku, a pokud nevezmeme v úvahu jejich společný kořen a kmen a budeme je řešit izolovaně, můžeme podniknout dlouhou pouť po zdravotnických zařízeních podobnou orientačnímu běhu nebo táborové bojové hře, s tím rozdílem, že to zdaleka není tak zábavné a že na konci nezískáme ani medaili, ani polárkový dort, ale sbírku nejrůznějších názorů, vyšetření, zkušeností se zdravotnickým personálem a třeba i léků. A to jsme teprve u poplachové fáze stresu. Fáze rezistence je řízena parasympatikem, útlumovým vegetativním systémem, který nemůžeme vůlí ovlivnit, takže dobře míněné rady, aby se postižený jedinec sebral, jsou zcela mimo mísu.
Sympatikus a parasympatikus v klidu a ve stresu Rovnovážný stav Převaha sympatiku Převaha parasympatiku Zhroucení systémů – chaos
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189491
Parasympatikus ovlivňuje naše dýchací ústrojí tak, že zužuje průdušky a průdušinky, při jeho převaze se tedy objeví dechové obtíže, pocit nedostatku vzduchu, svírající tlak na prsou, neúčinné odkašlávání; a to vše je provázeno negativními emocemi. Vázne termoregulace, převládají pocity chladu, u žen v produktivním věku dochází k poruchám cyklu, obě pohlaví ztrácejí zájem o sex. Nechutenství se střídá s přjídáním, zejména sladkostmi, které jako kdyby dokázaly krátkodobě uklidnit. Čokoláda obsahující budivý fenyletylamin se stává nejčastěji pojídanou potravinou. Pod největší tlak se ale dostává trávící ústrojí od samého počátku až po úplný konec. Kdysi jakýsi moudrý člověk řekl, že pro spokojený život je pohodové trávení důležitější než geniální mozek, a měl pravdu. Dyskomfort neboli nepohoda v trávícím systému trápí jedince postižené tímto typem stresu celý den a celé týdny. Obtíží může být nepočítaně: poruchy polykání, pocit plného žaludku i nalačno, říhání, pocity na zvracení, tlak v břiše, překotné vyprazdňování střídané zácpou, nejrůznější bolesti bez zjistitelného chorobného nálezu atd. Parasympatické naladění s sebou přináší parasympatické emoce, a těmi jsou smutek a odpor až hnus. Je citováno mnoho prací o tom, jak během stereotaktického zákroku v mozku při nechtěném podráždění parasympatického nervového centra se objevil neutišitelný pláč doprovázený prožitkem hluboké deprese. Dnes naopak se některá parasympatická místa stereotakticky odblokovávají a deprese ustupuje – zatím jde o experimentální postupy, ale výsledky jsou slibné. Prokazatelně se zhoršují kognitivní funkce, myšlenkové procesy jsou zpomalené, vázne ukládání nových informací do paměti, staré se hůře vybavují. Zpomalené je celé psychomotorické tempo, člověk působí dojmem lenocha, nejen na okolí, ale vnímá tak i sám sebe, což ho štve, a ještě víc ho štve, že se s tím nedá nic dělat, i kdyby se sebevíce snažil. Všechny tyto okolnosti se mu hnusí, zaujímá k sobě negativní postoje, má tendenci se trestat, objevují se sebevražedné
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189491