Když se matka dozvěděla, že s námi Jean-Luc pojede na hory, rozhněvala se. Pokoušela jsem se jí vysvětlit, že by měl bydlet v jiném hotelu, ale ona nechtěla vůbec nic slyšet. Rozčilovalo mě to a Pierre, který k nám dorazil, vehementně protestoval: byl šťastný, že stráví prázdniny ve společnosti Jeana-Luka, a nerozuměl autoritářskému postoji naší matky. Tvrdila, že její přátelé byli šokováni tímto „vztahem“ a nepřáli si setkat se s ním. Pierre odpověděl: naši přátelé a jejich syn se naopak těší na setkání s Jeanem-Lukem. Byl to střet jedné generace s druhou. „Válka mladých proti starým vykopávkám,“ říkal, když parodoval slovník časopisu Nazdar kamarádi, který ostatně nečetl. Matka, raněná naším spojenectvím, které vůbec neočekávala, odešla do svého pokoje. Ten večer jsme společně s Jeanem-Lukem a Francisem s Christiane večeřeli v restauraci blízko náměstí Muette. Poslouchali můj hněv a revoltu, aniž by mě přerušovali. Když jsem přestala mluvit, vzal si slovo stejně rozhořčený Jean-Luc: stejně jako já nechtěl přijmout matčiny zákazy a rozhodl se, že tak jako tak přijede do Megève. To Francis, jako často, zkoušel zklidnit atmosféru. Rozuměl naší touze zůstat spolu, ale zároveň chápal postoj mé matky. „Když ti řekla, že jí nic neusnadníš,“ hájil ji, „nebyla úplně vedle. Ty jí vnutíš psa, potom nějakého muže, jehož z určitých důvodů odmítá, auto před domem, přímo pod Mauriakovými okny, pilulku atd. Teď chceš ještě dostat svého milence na vaše rodinné prázdniny…“ Christiane, která do té doby ještě nic neřekla, si vzala také slovo. Jako matka tří dětí, sourozenců, již přišli na svět v prvním manželství, a pětiletého chlapce, jehož měla s Francisem, byla v očích Jeana-Luka obdařena velkou věrohodností. „Jestli chceš, aby tě tvá matka respektovala, respektuj ji také,“ uzavřela. „Anne?“ Škubla jsem sebou. Někdy, když jsem je slyšela mluvit o mně v mé přítomnosti, vytvořila se mezi námi určitá vzdálenost a já jsem měla pocit, že jde najednou o někoho úplně 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189474
jiného. Nebo jsem bezděčně utekla do snění, jež se nijak nedotýkalo probíhající diskuse. O něco později, když jsme venčili fenu na třídě Théophila Gautiera, se vrátil k tomu, co nám oběma leželo tolik na srdci – k odjezdu na hory. Šli jsme přitisknuti jeden k druhému a bojovali s poryvy větru a závany mrazu. Pár chodců, zabalených do tlustých kožešinových kabátů, rovněž venčilo své psy. Světla za zavřenými okenicemi svědčila o tom, že zde žijí rodiny, pěkně v teple. Když jsem se sem jako dítě musela po smrti svého otce přistěhovat k prarodičům, tuhle čtvrť jsem nesnášela. Nyní jsem měla touhu odtud uprchnout, jak mi připadala ponurá. „Pronajmu si nějakou chatu chvíli před začátkem vánočních prázdnin. Chatu jenom pro nás, kde budeme konečně sami. Dovedeš si to představit? Už to nebude jen několik uloupených okamžiků tady nebo tam, ale několik dní, několik nocí. Potřebujeme být skutečně spolu. Od ledna zahájím přípravu Číňanky a budu mít plno práce. Vrátíš se na fakultu. Až tvoje rodina dorazí do Megève, odjedu do Paříže a ty budeš dál trávit prázdniny s nimi. Co si o tom myslíš?“ Byla jsem ohromena rychlostí jeho nápadu, jeho výřečností a jeho kočičí ohebností. Nějakou chvíli se mi zdál neporazitelný. Ale pochybnost zůstávala. „Máma mi zakáže s tebou odjet.“ „Omyl; nikdo nás neuvidí, nikdo o tom nebude vědět. Zdání nás zachrání.“ A protože jsem ještě váhala, zda mu věřit, řekl: „To je ono, francouzská buržoazie za Pompidoua!“ Jean-Luc to odhadl přesně. Matka projevila živý nesouhlas, ale dál už nepokračovala. Dokonce se jí ulevilo, neboť očekávala z naší strany mnohem větší odpor. Abych se k ní přiblížila, svěřila jsem se jí s touhou jít kus cesty s Jeanem-Lukem. Myslela jsem si, že se mě zeptá, co myslím tím kusem cesty. Chtěla jsem jí říct, že to je touha žít zároveň u ní, 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189474
ale i u Jeana-Luka, rozdělit se mezi ulici Françoise-Gérarda a ulici Miromesnil. Doufala jsem, že jí budu moci sdělit i své obavy, jež se týkaly svatby. Ale matka nekladla žádné otázky. Byl to její způsob, jak mi dát najevo, že nechce vědět nic ani o mně, ani o nás.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189474