mi než s přáteli. Tess zjevně spadala do úplně jiné kategorie – vlastně byla zcela nezařaditelná. „Veďte pohyb břitvou dolů, krátkými tahy, a neodřízněte mi hlavu.“ Zaklonil se, přivřel oči a vnímal, jak mu roztírá mýdlo po tvářích a po krku. Najednou se její prsty zastavily. „Dobrý bože,“ zašeptala a dotýkala se ho zlehka na hrdle. „Co se vám stalo?“ Zpropadeně! Na okamžik skutečně úplně zapomněl na své jizvy. „Jeden z thugů se mě pokusil uškrtit. Vykroutil jsem se mu, proto ten zásah puškou.“ „Jste raněn ještě někde jinde?“ Jen na místech, která nejsou vidět. „Mám v sobě pár děr a nějaký ten šrám,“ promluvil nahlas. „Všechno je zahojené.“ Bartholomew si odkašlal. „Nečekal jsem, že vás po včerejšku ještě uvidím,“ prohodil a snažil se najít nějaké jiné téma ke konverzaci. „Proč? Protože jsem nahlédla do vašeho nitra? Nebo kvůli tomu, že jste si údajně nechal znovu zlomit nohu, abyste se mnou mohl tančit?“ Tolly seděl vzpřímeně se zády rovnými jako prkno a nevnímal stálou bolest v koleni. „Cože?“ Ach, bože. Snad to nevyslovil nahlas…? Přikývla, jako by jeho tichou otázku slyšela. „Dáma nezapomíná, když jí muž řekne něco podobného.“ Klidně odložila kelímek s mýdlem a zkusmo otevřela břitvu. „Já… jestli… je dost možné, že jsem blouznil z bolesti a ztráty krve.“ „Takže jste to nemyslel vážně?“ břitva se zastavila. Znovu ucítil v útrobách velmi nepříjemné hlodání strachu. Rychle natáhl ruku, aby ji zarazil. „To stačí,“ zamumlal a zamračil se. „Postarám se o to sám.“ Zatraceně, denní nebo dvoudenní strniště přece ničemu nevadí. Vždyť nechce na nikoho dělat dojem. Její výraz vystřídaly obavy. „Omlouvám se, Tolly. Jen vás provokuju. Málem vás uškrtili a já tady blábolím hlouposti a navíc přitom držím břitvu. „Tak vy jste mě provokovala?“ opakoval a pozorně se díval do šedozelených očí. Vzhledem k tomu, že na ni včera dost 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189370