Neplodnost
Reprodukční imunologie a imunologická antikoncepce U řady případů imunologické příčiny neplodnosti lze plodnost obnovit různými léčebnými postupy, jejichž konečným cílem je snížení nebo úplné zablokování těch nezdravých mechanismů, které jsou namířené proti plodnosti (viz dříve). Účinnost léků (povětšinou kortikoidů) je z molekulárního pohledu vedena přes membrány (vrstvy) pohlcovacích buněk (makrofágů nebo lymfocytů) nebo přes přeměnu předkládaného antigenu, například spermií nebo vajíčka. Z praxe je však vypozorováno, že zhruba u 30 % léčených žen nebo mužů nedojde k ovlivnění protilátkové aktivity, protože tito lidé prostě na nespecifickou léčbu neodpovídají. U 70 % dojde k ovlivnění protilátkových hladin ve smyslu snížení protilátkové účinnosti, z nichž polovina, tedy 35 % z celkového počtu žen, otěhotní. Některé ženy dokonce otěhotní i podruhé, aniž bychom museli léčebně do imunologických vztahů znovu zasahovat, protože kontrolní odběry (krve, ovulačního hlenu z hrdla děložního, ejakulátu) již neobsahují vysoké titry protilátek proti pohlavním buňkám. Obsahují-li je, pak se léčba v různých modifikacích opakuje. (Hovořím stále o neplodnosti na imunologickém základě a léčebném ovlivňování.) Existuje však daleko více žen, které otěhotní snadno a rychle a které by jistě uvítaly antikoncepci jinou, než je doposud užívána (přerušovaný styk, prezervativ, kombinace kondomu s antikoncepčními krémy, nitroděložní tělísko, hormonální antikoncepce, chirurgická antikoncepce: u žen podvázání vejcovodů – sterilizace, u mužů podvázání chámovodů – vasektomie). Hovořím-li o jiné antikoncepci, mám na mysli antikoncepci imunologickou. Proč nevyužít znalostí z imunologických vztahů neplodnosti? Když přednáším studentům tuto problematiku, vždycky si vzpomenu na výzkumný pracovní tým svých kolegů a přátel z Indie, kteří již dlouhá léta na imunologické antikoncepci pracují. Jejich záměr spočívá v tom, že vývoj časného zárodku chtějí zablokovat hormonem časné fáze gravidity, choriovým gonadotropinem (HCG), a to protilátkou proti jeho beta-podjednotce. Domnívám se však, že lákavější formou imunologické antikoncepce by mohlo být použití těch částí pohlavních buněk (jejich antigenů), které v těle navozují vytváření protilátek, nebo přímo protilátky proti protilátce. První způsob by vyjadřoval imunizaci (navození protilátkové činnosti) aktivní, druhý pak pasivní. Některé antigeny spermií nebo vajíček jsou několika laboratořemi slibně definovány, zatím jsou však využívány jen v laboratorních podmínkách. Podání látky (antigenu) lze uskutečňovat tradičními cestami (zažívacím traktem, nosní sliznicí, podkožně, injekcí do svalu, podáním konečníkem nebo pochvou). Výzkum 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189347