18 Jak se cítím? Stav bdělosti jsem popsal jako vnímání světa prostřednictvím smyslů, což je ovšem velké zjednodušení. Naše myšlenky a pocity se také odehrávají v přítomnosti a je dobré si všímat, k čemu se vztahují. Přemýšlíme-li, neznamená to automaticky, že přesně víme, na co právě myslíme nebo jak se cítíme. Občas je prospěšné všímat si, v jakém rozpoložení vlastně jsme. V následujícím cvičení si budete jednoduše uvědomovat, jak se cítíte. Tělesně, mentálně. Zkontrolujete své tělo, svou náladu a své myšlenky. Pro začátek si položte jednoduchou otázku: „Jsem teď strnulý, nebo uvolněný?“ Tak si hned uvědomíte, zda vaše tělo není někde zbytečně ztuhlé. Pak se zeptáte: „Jakou mám náladu?“ (nebo „Jaké je mé emoční rozpoložení?“). Tady se obvykle zarazíme. Nejsme totiž zvyklí všímat si, jestli jsme v hloubi duše smutní, šťastní, ustaraní, v klidu, rozzuření nebo rozněžnělí. Raději nasadíme společenskou masku „Jsem v pohodě!“, protože nám v mnohém usnadní kontakt s ostatními lidmi. Pod rozjásanou maskou je však spousta lidí utrápená nebo se cítí mizerně. Pokud nevíte, jak byste slovy popsali svůj stav, můžete se zeptat: „Jak se cítím?“ a hledat obrázek, který by vaše rozpoložení ilustroval. Obrázky mnohdy vyjadřují pocity mnohem lépe než slova jako „rozzlobený“, „smutný“ nebo „nadšený“. Můžete se například cítit jako otřepaný hadr, uštvaná myš, sešlápnutá plechovka nebo bublající fontána. Nakonec si položte otázku: „Na co myslím?“ Jsem si jistý, že jste všichni někdy strávili celý pracovní den s hlavou v oblacích. Možná jste mysleli na svou přítelkyni nebo na syna, na včerejší hádku, zítřejší velké rozhodnutí, finanční starosti nebo jste snili o výhře v loterii. V každém okamžiku vám hlavou běží několik nezávislých proudů myšlenek, dokonce i během jednání nebo když pracujete na počítači.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189340
Jak se cítím? / 99
Tyto automatické myšlenky ovlivňují naši náladu a stimulují tělo. Naštěstí je nemusíte nijak korigovat, jen si všimněte, čeho se týkají. Podle principů meditace postačí pasivní sledování. Až si plně uvědomíte, jak se cítí vaše tělo, jaké je vaše emoční rozpoložení a na co myslíte, většinu práce máte za sebou. Jakmile sama sebe uvidíte v širší perspektivě, zbytečné napětí z velké části poměrně rychle odezní.
Jak se cítím? Položte si otázku: „Jsem strnulý, nebo uvolněný?“ Zřejmě zjistíte, že nejste tak uvolnění, jak byste měli být. Proto zaujměte pohodlnější polohu a uvolněte svůj dech. Položte si otázku: „Jakou mám náladu?“ Najděte slovo, které vystihuje vaše pocity: „smutnou, neklidnou, svéráznou…“ Případně se zeptejte: „Jak se cítím?“ Najděte co nejvýstižnější obrázek ilustrující vaše rozpoložení. Nyní se zeptejte: „Na co myslím?“ nebo „Na co jsem dnes myslel?“ Jakmile se vynoří nějaké téma, pár sekund jej pozorně sledujte a pak „pojmenujte“: „Mirka… Honza… práce… peníze…“ Nakonec zmapujte své tělo, emoce i myšlenky. Toto jste vy. Vy v tomto okamžiku. Takto se cítíte. Přijměte to jako fakt. Všimněte si, jak se vše mění, aniž byste museli cokoliv udělat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189340
19 Momentka: krása maličkostí Následující meditace patří k těm nejkratším v této knize. Na malý okamžik se snažte maximálně soustředit – jako při focení. Když si dokážete náležitě vychutnat krásu maličkostí, šeď i beznaděj stresujícího dne se rozplyne. Šťavnatá nektarinka, zvuk štěbetajících ptáků, ranní vánek na vaší tváři, vůně vlasů vaší přítelkyně, to vše je mnohem příjemnější než koloběh všedních myšlenek. Jestliže se na něco pozorně zadíváte, uložíte si obraz do paměti, odkud si jej můžete později vybavit. Já si například pořád dokážu vybavit malého bílého psíka, kterého jsem potkal dnes ráno cestou do supermarketu. Pokud máte problém vybavit si jména lidí, je to zřejmě proto, že vaše mysl se při představování zabývala plejádou jiných myšlenek. Miluji kratinké zrakové meditace. Říkám jim „focení“. Na pár sekund se úplně ponořím do listu, ptačího pírka, kůry stromu nebo stínu na zdi. „Expozice“ trvá třeba jen pár sekund, ale i tak zastaví všechny ostatní myšlenky. V tom okamžiku úplně ztrácím sám sebe. Stanu se listem. Stanu se psíkem. Tuto techniku často používám, když někam jdu. Na cihlové zídce sedí kočka a já si ji vryji do paměti. Jdu dál a další půl minuty nebo déle si v mysli přehrávám vzpomínku na kočku. Vlastně si stále dokážu vybavit „fotky“, které jsem pořídil před mnoha lety. Nemusíte se zaměřovat jen na zrakové podněty. Zajímavou výzvou mohou být také „snímky“ zvuků, vůní, chutí a doteků. Dokážete si vybavit chuť nektarinky, hebkou srst vaší kočky nebo šum křídel letícího hejna ptáků? „Fotky“ můžete pořizovat i systematicky. Zajděte si zítra ven a vryjte si do paměti deset nádherných snímků! V jiné variantě cvičení si všímejte objektů určité barvy. Rozhodnete se například, že „vyfotíte“ všechny modré nebo žluté věci, které ten den uvidíte.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189340