De conversione Bagoariorum et Carantanorum.
102 UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS189323
franských kupců působících na jeho území. Často opakovaná je hypotéza, že Pribina jej dal postavit pro svou franskou manželku, která byla samozřejmě křesťankou. Zastánci tohoto výkladu vycházejí z tvrzení, že jméno Pribinova syna Kocel není slovanského, ale germánského původu, přičemž ho dosti násilně etymologicky odvozují ze jména Kadolah doloženého jednou ve Friulsku. Ještě méně je přesvědčivé tvrzení, že Pribina dal postavit kostel, když sice ještě nebyl pokřtěn, ale byl už katechumenem, tedy člověkem obráceným na víru, který se připravoval na křest. Raně křesťanské církevní předpisy sice znaly katechumenát, který mohl trvat dva až tři roky, ale ve středověku se už takové požadavky nekladly. Synoda konaná roku 796 požadovala, aby příprava křtěnců nebyla kratší než týden, ale aby se také neprotahovala na dobu delší než čtrnáct dnů. Nevíme, jak dlouho se na křest museli připravovat moravský kníže Mojmír a jeho velmoži, které roku 731 pokřtil Reginhar, ale také se nezdá, že by to bylo trvalo léta. Čtrnáct českých vladyků dal Ludvík Němec pokřtít jen několik dnů poté, co požádali o křest. Nesmyslnost hypotézy o Pribinově katechumenátu v Nitře vynikne, když si uvědomíme, jak dlouhá doba uplynula mezi údajnou stavbou jeho kostela (roku 828 nebo dokonce dříve) a jeho vyhnáním z Nitry (asi 833). Teprve někdy potom byl na příkaz východofranského krále vyučen ve víře, aby mohl být pokřtěn. Kdyby byl předtím býval tak dlouho katechumenem, proč by jej ještě bylo nutno dát poučit? Věta obsahující zprávu o Pribinově kostelu v Nitře je očividně marginální glosou dodatečně vepsanou do nedochovaného originálu díla, odkud byla převzata do jeho pozdějších opisů, z nichž nejstarší pocházejí z konce 12. století. Je proto otázkou, zda její obsah odpovídá historické skutečnosti, na niž si autor díla až dodatečně vzpomněl po jeho napsání, anebo zda tento přípisek byl dodatečně uveden se záměrem zdůraznit zásluhy salcburských arcibiskupů, aniž by si byl autor uvědomil historickou nevěrohodnost takového údaje. Ostatně žádné pozůstatky údajného Pribinova kostela nebyly v Nitře vzdor intenzivnímu úsilí slovenských archeologů nalezeny. Nejstarším zatím objeveným velkomoravským kostelem na území někdejšího Pribinova panství byla asi rotunda s podkovovitou apsidou, jejíž základy byly odkryty poblíž dnešní obce Ducové v okresu Trnava na Slovensku. Na temeni strmého kopce nad řekou Váh tam byl asi v polovině vybudován silnou palisádou opevněný dvorec o celkové ploše asi půl hektaru s několika obytnými srubovými staveními a kamenným kostelem kruhového půdorysu, který velikostí i tvarem připomíná rotundy známé z Mikulčic a ze Starého Města. Celá tato lokalita byla zřejmě vybudována až po ovládnutí Nitranska knížetem 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189323
Mojmírem a měla asi sloužit jako jedna z opor moravské moci v nově získaném území, které si patrně i nadále zachovávalo v rámci moravského státu určitou svébytnost a zvláštní postavení. Bavorští biskupové v listu, který někdy v polovině roku 900 poslali papeži Janu IX. na protest proti tomu, že obnovil moravskou arcidiecézi, tvrdili, že moravští Slované byli vždy podrobeni franským králům a že z východofranské říše se k nim rozšířilo křesťanství. Výslovně v něm prohlašovali, že „biskup města Pasova, v jehož diecézi leží země onoho lidu, od počátků jejich křesťanství vstupoval tam, kdy chtěl a musel, aniž mu v tom někdo překážel, hojně tam pořádal se svými i s těmi, které tam nalezl, synodální shromáždění a ze své moci konal všechno, co bylo třeba vykonat“. Z výsledků archeologických výzkumů, jakkoli je obtížné přesněji datovat jednotlivé nálezy, je zřejmé, že po křtu knížete Mojmíra a jeho velmožů nabylo působení franských misionářů značné intenzity a projevovalo se viditelnými výsledky. Nejen na ústředních hradištích, ale i na řadě jiných lokalit byly v době kolem poloviny 9. století budovány zděné kostely. Na hradišti ve Starém Městě to byly jednolodní kostely s podkovovitou apsidou na pohřebišti Na Valách a původní kostel v poloze Špitálky a rotunda, snad zasvěcená sv. Michaelu, postavená v těsném sousedství velké profánní stavby palácového typu nedaleko břehu řeky Moravy. V okolí tohoto hradiště byly postaveny, ať už o něco dříve, jak soudí někteří archeologové, anebo také v této době, kostely v Modré a na výšině Sady. Na velmožském (nebo knížecím?) dvorci na Pohansku u Břeclavi byl postaven jednolodní kostel podobný těm ve Starém Městě. Honosné kostely byly vybudovány i na pohraničních hradech Mojmírova panství na Děvíně a v Bratislavě, kde vedla přes Dunaj na Moravu proslulá jantarová cesta. Největší koncentrace kostelů byla ovšem na ústředním hradišti moravského státu v Mikulčicích. Poblíž bran, kterými se z protilehlých stran vstupovalo do hradiště, to byly jednoduché kostely s pravoúhlým kněžištěm (kostely č. 2 a 5), ale na jeho nejvyšším místě poblíž knížecího paláce byla zřejmě před polovinou 9. století vybudována rozlehlá trojlodní bazilika, největší církevní stavba na Moravě vůbec. Kromě těchto zděných staveb musíme ovšem předpokládat ještě existenci kostelů stavěných ze dřeva, i když jejich pozůstatky se zatím nepodařilo archeologicky prokázat. Jestliže však na podhradí hradiště v Mikulčicích bylo na lokalitě zvané Těšetický les prozkoumáno rozsáhlé pohřebiště s přibližně čtyřmi sty hroby umístěnými ze všech stran na pozvolně stoupajícím mírném návrší, na jehož vrcholu je prázdné místo, pak asi můžeme právem předpokládat, že tam stál dřevěný kostelík, který 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189323