„V troskách budov tady kolem jsem vůbec žádné stopy nenašel,“ řekl mu. Poté voják začal obcházet místo, kde v noci tábořili. Zdálo se, že po chvíli cosi našel, protože se náhle začal pohybovat obezřetně a pozorně kráčel po říčním břehu. Zanedlouho se na jednom rozbahněném místě u řeky zastavil a soustředěně se díval na zem. „Našels něco?“ zavolal na něho Eadulf. Místo odpovědi na něho Gormán mávl, aby se k němu připojil, a když k němu Eadulf došel, beze slova ukázal do bláta na zemi. V břehu tam byla hluboká rýha a nedaleko od ní otisky lidských stop. Bylo nad slunce jasnější, co to znamená. „Takže únosci připluli po řece.“ „A ta rýha je od toho, jak příď jejich lodi najela na břeh,“ přitakal Gormán. „Podle její hloubky soudím, že to byla těžká říční loď. Dá se obtížně odhadnout, kolik mužů na ní bylo. Ale loď s takovouto přídí mohla lehko unést šest nebo sedm osob a možná mít i plachtu.“ Eadulf se zadíval na druhý břeh řeky. Viděl tam hlavně pole se strništěm, protože úroda už byla sklizená. Za políčky v jednom místě vyrůstal malý kopeček; jeho holý zaoblený vršek byl stěží vyšší než stromy kolem něj. Gormán se zadíval stejným směrem jako Eadulf a zavrtěl hlavou. „Za řekou toho v těchto místech mnoho není, jen obilná pole a louky pro dobytek a tu a tam nějaká zemědělská usedlost.“ „A co je to za vršek?“ „Říká se mu Dún Bán, ne proto, že by to byla pevnost nebo že by byla bílá. Je to jen kopec z šedivých kamenů, v jehož stínu se člověk může za slunečného dne schovat. Nikdo tam poblíž ale nebydlí.“ Eadulf stočil zamyšlený pohled k řece. „Takže ti únosci připluli po řece. Její tok je jako silnice. Kterým směrem tedy asi pokračovali?“ „Řekl bych, že pokračovali po proudu. Tedy k jihu,“ prohlásil Gormán. „Na jih ke Cashelu?“ řekl Eadulf pochybovačně a zavrtěl hlavou. „Nesouhlasím s tebou.“ „Proč myslíš, že jeli k severu? To je přece proti proudu řeky,“ namítl Gormán. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189321
„Protože odtamtud i přijeli,“ odvětil Eadulf s takovou jistotou, až po něm Gormán překvapeně pohlédl. „Pověz mi, proč jsi o tom tak přesvědčený, příteli Eadulfe,“ požádal jej. „Pokud by přijeli od jihu, museli by s námahou postupovat proti proudu řeky. Jejich přítomnost by nás jistě byla probudila. Museli by vesly bojovat se silným tokem a větrem. Vzpomínáš, že včera v noci vanul vítr od severu? Jistě bychom tedy byli slyšeli šplouchání vesel.“ „Mohli vesla nořit do vody opatrně,“ namítl bojovník. Místo odpovědi Eadulf ukázal na rýhu v bahně na břehu. „Snad, ale tohle mou domněnku potvrzuje. Souhlasíš, že tu brázdu udělala příď lodi, která najela na měkký břeh?“ „Ano.“ „Pak se podívej na úhel, v jakém je ta rýha od břehu. Loď najela na mělčinu směrem od severu, a ta brázda je velice hluboká – k tomu byla potřeba rychlost a váha. To znamená, že ji musel pohánět jak říční proud, tak vítr. Stopa v bahně by jistě nebyla tak výrazná, kdyby loď poháněli veslaři proti proudu a větru; a také by na břeh nenajela v takovémto úhlu.“ Gormán se na Eadulfa zadíval s překvapením a obdivem. „Není divu, že tě považují za důstojný protějšek paní Fidelmy, příteli Eadulfe. Myslel jsem si o sobě, že dokáži dobře číst podobná znamení, ale toto mě nenapadlo.“ „Díky silnému proudu a větru se sem tedy dokázali dostat v tichosti. A v tichosti nás omráčili a unesli Fidelmu. Proč ale? A kam ji odvezli? Pokud cestovali po řece, kam asi zamířili, při vědomí, že nyní budou muset veslovat proti proudu?“ Gormán vzhlédl k nebi a zvláště pozorně se zadíval na ševelící vrcholky stromů. „Severovýchodní vítr ustal. Teď vane mírný větřík ze západu, který by jim do plachet nijak neposloužil, ačkoliv zdatní veslaři by se dokázali dostat poměrně daleko. Kam ale mohli plout? Nedaleko odsud se řeka stáčí k východu a nakonec se znovu obrací a teče údolím k severu a severovýchodu k horám, v nichž pramení.“ „Jsou tam u řeky nějaké osady?“ zeptal se ho Eadulf naléhavě. „Nejbližší velká pevnost s osadou kolem je hlavní město kmene Éile, Durlus Éile.“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189321
„To je právě to místo, kam jsme měli po silnici namířeno, když jsme stíhali Biastu, že ano?“ otázal se Eadulf ostře. „Myslíš, že ti únosci mohli být právě z Durlusu?“ Gormán jen vymluvně pokrčil rameny. „Příteli Eadulfe, soudím, že se to nedá tak zcela vyloučit. Durlus Éile je nejvýznačnější hrad a město lidu Éile a jejich území bylo odpradávna příhodnou vstupní branou do království mumanského. Kdo má vládu nad Durlus Éile, má vládu i nad přístupem do Mumanu.“ „Cožpak ale Durlus Éile není samo součástí Mumanu?“ „Tamní lid slíbil věrnost králi Cashelu. Což ale nemusí znamenat zcela totéž.“ „Chceš tím naznačit, že pro nás může být v tom městě nebezpečno?“ „Říkám jen to, že pokud se tam vypravíme, měli bychom se mít neustále na pozoru.“ Eadulf na několik okamžiků zmlkl a díval se na tichou řeku, jako by v jejích šedých vodách hledal inspiraci. Náhle ale ostře vykřikl a rychle přešel k jednomu keři, který rostl jen kousek od místa, kde se do bahna zaryla příď lodi. „Co je to?“ otázal se ho Gormán. „Krev,“ odpověděl Eadulf. „Na listech toho keře jsou cákance krve.“ Napřímil se a rozhlédl se kolem. „Ale čí krev to je? Oběti, či únosce?“ Eadulf tam chvíli v tichosti stál a potom vykročil zpět k ohni. „Máš nějaký plán, příteli Eadulfe?“ otázal se ho Gormán, který šel za ním. „Máme jen jedinou možnost – následovat je. Přál bych si, abychom mohli udělat víc, ale nic jiného nám teď nezbývá,“ odpověděl Eadulf. „Musíme jet podél řeky k severu až do onoho Durlus Éile a mít oči otevřené. Musíme pozorně sledovat břeh, zda tam někde neobjevíme místo, kde mohla loď s únosci přistát. Souhlasíš?“ „Souhlasím,“ přitakal Gormán vážně. „Pokud ale až do Durlus Éile na žádné stopy nenarazíme, co uděláme pak?“ „Doufejme, že něco najdeme,“ odpověděl Eadulf procítěně. „Je to veliká země a Fidelmu mohli vzít na nespočet různých míst. Nezapomínejme, že je to dálaigh, má mnoho nepřátel. Kdoví, třeba jde o čísi pomstu, třeba právě proto ji unesli.“ Na okamžik se zamyslel a potom dodal: „Prvního člověka mířícího k jihu, kterého cestou potkáme a který nám bude připadat důvěryhodný, 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189321