Obrácení Kniha Ezechiel 18, 1– 4.24 –32 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co si myslíte, když říkáte o izrael‑ ské zemi toto přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. /…/ Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohav‑ ností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány. Zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. Vy však říkáte: »Cesta Panovníkova není správ‑ ná.« Nuže, slyšte, dome izraelský: Má cesta že není správná? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopouští se bezpráví, umře za to; zemře pro své bezpráví, jehož se dopouš‑ těl. Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře. Avšak dům izraelský říká: »Cesta Panovníkova není správná.« Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. Odhoďte od sebe všech‑ ny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“
Hlavním tématem textu je obrácení. Dokud jsem se pohyboval mimo společenství církve, vůbec jsem biblický význam tohoto slova neznal. Jak bys je vysvětlil? České slovo obrácení není svým významem příliš vzdáleno od hebrejského slova tešuva. Na rozdíl od biblických pojmů jako poká‑ ní, spása nebo hřích, která v češtině nemají jiný než náboženský význam, je tento termín mnohem srozumitelnější. Znamená obrat, otočku, změnu směru nebo také návrat. Bibličtí pisatelé jej použí‑ vají metaforicky, takže když někoho volají k „obrácení“, chtějí po něm, aby změnil svůj život, aby vykročil jiným směrem, případně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189318
104
O br á cen í
aby začal úplně znovu. K obrácení je volán každý, kdo se začal vzdalovat Hospodinu, kdo se obrací zády k Bohu i k lidem. Život bez obrácení nemá perspektivu a míří do horoucích pekel. To zní trochu jako z Drdovy pohádky Hrátky s čertem, v níž se princezna Dišperanda obrátila, protože jí hrozilo peklo. Ve sku‑ tečnosti to nebude tak jednoduché, jak o tom svědčí i text osm‑ nácté kapitoly knihy Ezechiel. Začíná Hospodinovým nesouhla‑ sem s příslovím: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby.“ Čeho se týká? V biblických dobách se lidé cítili být bytostně spojeni se spole‑ čenstvím, do kterého patřili, připadali si jako „buňka“ v mnohobu‑ něčném organismu rodu, obce či národní pospolitosti. To je jeden z důvodů, proč se ve Starém zákoně občas setkáváme s případy kolektivní odpovědnosti a kolektivního trestu. Provinění jednot‑ livců někdy odnášely celé rodiny či kmeny a za chybu králů pykaly celé národy. V Ezechielově kázání jsme ovšem svědky dějinného zlomu. Rodí se zde to, čemu dnes říkáme „individuální odpověd‑ nost“. Lidé jako Ezechiel postupně šířili v Božím lidu poznání, že před Boží tváří je odpovědný každý sám za sebe a všichni lidé jednou vydají počet ze své životní cesty jako jednotlivci. V dnešní západní kultuře se už málokdo cítí být bytostnou součástí obce či nějaké jiné společnosti, všichni žijeme tak trochu „ve vlastní šťávě“. Přesto i my někdy zápasíme s podobným pokušením, jakému čelili Ezechielovi posluchači, přesto i nám se někdy chce svádět vlastní potíže na někoho jiného. Pokud se nám nedaří, jak bychom si přáli, mohou za to předchozí generace, stát a jeho představitelé, úřady, Evropská unie, Romové a tak dále. Stejně jako Izraelité před dvě‑ ma tisíci šesti sty lety se rozhlížíme kolem sebe a hledáme, kdo to zavinil, že se nemáme tak, jak bychom si přáli. Přitom je toto hledání viníků často naprosto iracionální. Nepochybně. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě žil v upřímném a ochromujícím strachu před tajemnou všudypřítomnou instancí zvanou „Voni“. Moje tety, sousedé a sousedky, ale i spolužáci ve škole neustále mluvili o tom, že „Voni zase zdražili citróny“, „Voni
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189318
O br á cen í
105
zase v tý televizi nic nedávají“ nebo že „Voni už zase vypnuli proud“. S očima otevřenýma dokořán jsem tehdy poslouchal, čeho všeho se tajemní „Voni“ dopustili a s dětskou důvěřivostí jsem si několik let myslel, že lidská existence na této zemi je neustále ohrožová‑ na zlověstnými nepřátelskými duchy, které jejich oběti označují slovem „Voni“. Nejpříznačnější na této představě je samozřejmě nevyslovený předpoklad, že zatímco za všechno mohou „Voni“, „my“ jsme nikdy žádnou chybu neudělali, protože „my“ jsme pře‑ ci milí a slušní lidé. Nesouvisí to trochu s tím, že nejenže se dnes lidé necítí být orga‑ nickou součástí společenství, ale navíc si připadají být naprosto bezmocní tváří v tvář úřadům, státní moci, bankám, finančním trhům a globální ekonomice? Jako jednotlivci si připadáme bez‑ významní, a proto se nás logicky zmocňuje pocit, že není v našich silách jakkoli ovlivňovat to, co se kolem nás děje. Potíž je v tom, že rezignace a skládání rukou v klín je ten nejhorší postoj, jaký lze vůči problémům současného světa zaujmout. Víme přece, kdo se nejvíc raduje z nízké volební účasti – jsou to všich‑ ni demagogové a lháři, kteří by ve volbách nemohli uspět, kdyby k nim přišla většina rozumně uvažujících občanů. Jenomže pokud rozumně uvažující občané odjíždějí v době konání voleb na chatu, protože se cítí být jako jednotlivci bezmocní, řítí se celá země do neštěstí. K vítězství zla stačí, aby slušní lidé nedělali nic. Navíc je třeba připomenout, že pocit bezmoci a marnosti každé iniciativy je založen na optickém klamu, protože dějiny často mění právě jednotlivci. Hrstka lidí hluboce přesvědčených a oddaných nějaké myšlence může po určitém čase dosáhnout změny v celé společnos‑ ti, ať už k dobrému nebo ke zlému. Všichni demagogové a mani‑ pulátoři veřejným míněním dobře vědí, že většina lidí nemá silné a vyhraněné názory, a proto je lze přesvědčit a svést. Tato skuteč‑ nost však zároveň znamená příslib a naději pro ty, kdo chtějí měnit svět k lepšímu a kdo se snaží obracet srdce i mysli lidí k dobru. Obracet? Takže znovu mluvíme o obrácení? Do jisté míry ano. Vedle výslovně náboženského významu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189318